nedostatečného, v den zlý vypraví jeho hospodin.
Ps40,3 Hospodin jeho schová a obživí jeho a blažena jeho učiní na zemi a nepoddá jeho v rucě nepřátel jeho.
Ps40,4 Hospodin pomoc pošli jemu na lože bolesti jeho, všicknu posteli jeho obrátil si v nemoci jeho.
Ps40,5 Jáz řekl: „Hospodine, smiluj sě nade mnú, uzdrav duši mú, neboti sem shřešila tobě.“
Ps40,6 Nepřietelé moji řekli sú zlé mně: „Kdy umře a zahyne jmě jeho?“
Ps40,7 Ačtě vyšel, aby uzřel, ješitnost vzmluvieše, srdce jeho shromazdilo nespravedlnost sobě.
Vyndieše ven i zmluvieše Ps40,8 též.
Proti mně šeptáchu všickni nepřietelé moji, proti mně mysléchu zlé mně.
Ps40,9 Slovo nepravé ustavili proti mně: „A čili ten, jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“
Ps40,10 A toť jest člověk miera mého, v němž jmějiech naději, jenž jedieše chléb mój, uveličil proti mně přelščenie.
Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú i vzkřes mě, i zaplaci jim.
Ps40,12 V tom sem poznal, že jsi chtěl mně, že se nevzveselí nepřietel mój nade mnú.
Ps40,13 Ale mě pro nevinu přijal si i potvrdil si mne před tobú na věčnost.
Ps40,14 Blahoslaven hospodin buoh Izrahel od věka až do věka. Buď, buď.
Pokoj věčný…
Uzdrav, hospodine, duši mú, nebo sem shřešila tobě.
Ps41,2 Jakžto jelen žádá k studniciem vodným, takež duše má žádá k tobě, bože.
Ps41,3 Žízn měla duše má k bohu, studnici živéj, kdy přídu a zjevím se před obličějem božím?
Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové den i noc, když řiekají mně na každý den: „Kde jest buoh tvój?“
Ps41,5 To vzpomanul sem i vylil sem u mě duši mú, nebo minu do miesta stanu divného, až do domu božieho,
v hlasu veselé i zpovědi, hlas, zvuk hodovalného.
Ps41,6 Proč si se smútila, duše má, a proč zamucuješ mě?
Naději měj u boze, nebo ješče vzpoviedaji
