vy[297]číslo strany rukopisupravovali, že by byl veliký a spravedlivý muž a přietel boha najvyšieho, s nímžto jest bóh častokrát rozmlúval. Odpověděl jest farao k Jozefovi řka: „Brzo pošli z lidí našich do země židovské a s nimi koně a mezky, velblúdy a vozy naše, ať na nich přijede otec tvój[ah]tvój] moy Jákob a všecka čeled se vším zbožím svým a s nábytky!“

I oblekl jest Jozef Benjamina, bratra svého jednobřišného, v rúcho královo a halže zlaté na ramena jeho. A jiné bratřie také oděl jest v drahá rúcha přéliš. Avšak z srdcí bratrských[ai]bratrských] brtrſkych strach veliký za několiko dní, který srdce jich bieše velmi přestrašil, ne tak lehce mohl vyjíti. Otci svému poslal rúcha velmi drahá, deset páróv a rozličné jiné dary: perly, drahé kamenie, deset mezkóv obtiežených drahú špíží, jichž jest sám farao požíval. A urozená kniežata a pány[68]~M shodně, ~B „pany“ z Ejipta poslal k faraonovu rozkázaní po otce svého.

I přikázal bratřím svým Jozef řka: „Nakladúc potřeby své na dobytčata, jdětež do země kanánské a pojměte odtavad otce vašeho i rodinu a přiďte ke mně a jáť vám dám vaše[69]BiblOl Gn 45,18 „vše“ dobré v Ejiptě, abyšte jedli jádro zemské. A najdřév pojměte vozy ejiptské k přivezení dětí vašich a žen a k tomu pojměte otce vašeho a pospěšte, jakž najdřév moci budete!“ A když již chtiechu jíti, vece Jozef: „Nehněvajte se na cestě!“

A oni vyšedše z Ejipta, přišli do země kanánské k otci svému Jákobovi a povědiechu jemu, řkúce: „Jozef, syn tvój, živ jest a panujeť ve všie zemi ejipské.“ To uslyšav Jákob, jako z těžkého sna probrav se, avšak nevěřieše jim. A oni všichni pořad rozpráviechu. A když bieše uzřel vozy a jezdce i vše, což jest byl poslal Jozef, ožil jest duch jeho i vece: „Dosti mám, když jest ještě živ syn mój Jozef. Pójdu a uzřím jeho dřév, než umru.“

[A]text doplněný editorem[70]vynecháno místo na iniciálu, která zůstala neprovedena bral se Izrahel se vším, což jmějieše, přišed k studnici přísahy a zbyv tu oběti boha otce svého Izáka.