mně to, žeť tebe nenávidie pro sny, kteréž jsi viděl a pověděl, kteréžto pán bóh zpósobí a naplní časem svým.“ A ihned modle se Jákob za syna svého Jozefa, řekl jest pak: „Bože, ty jsi byl s otcem naším Abrahámem, Izákem i se mnú! Buď s tebú, synu mój! Anjel jeho silný přitovařiš se tobě a přiveď tě zdráva zase!“

Tehda Jozef s těmi krměmi bral se na osle k bratřím svým, i přišel do Sichen. A anjel boží nalezl ho blúdícieho, sstúpiv s nebe v osobě pútničie, i táza se jeho, co by hledal. Odpovědě Jozef: „Bratří mých hledám, ukaž mi, kde by pásli!“ A on řekl jemu: „S tohoto miesta nedávno odehnali sú se. Poď, doveduť tě k nim. Slyšal sem je rozmlúvajície, že by se chtěli hnáti [do]text doplněný editorem Dotain.“

A když sú se tak brali, přiblížili sú se k bratřiem anjel a Jozef. I řekl anjel boží k Jozefovi: „Toť bratřé tvoji, kteréž onde vidíš sediece, již beř se k nim ve zdraví! Pán bóh otcóv tvých buď strážce tvój!“

A bratřé Jozefovi sediece jedli sú. A velikým hněvem vidúc Jozefa, řekli sú vespolek: „Teď vykladač snóv béře se, zabímy jej a vizmy, co jemu prospějí snové jeho.“ I řekl jest k nim Ruben: „Prosím vás, bratřé moji, skrze boha najvyšého, nezabíjejte jeho rukama vašima, ať by se nezprznily krví jeho! Ale poslyšte rady mé: Jest mnoho cistern nebo šacht hlubokých starých tuto na púšti, vrzte jej v jednu, ať tu hladem a žiezní umře, a tak ruce vaše bez viny zachováte od prolitie krve jeho.“ I uposlechli jsú bratřé rady jeho.

A ihned ti synové dievek povstavše, horlivě jakožto lvové, rozhněvavše se, svlekli sú Jozefa s sukně krumpované a nahého vrhli sú do té šachty. A tu sú jedli a pili a veseli byli a posmieváchu se Jozefovi, řkúce patřéce do hlubokosti té čisterny: „Nuž, králi náš, pomoz sobě nynie a klaněti se budem tobě! Kde sú nynie snové tvoji?“

A Jozef, jsa snúzen velikú vnitřní žalostí, s pláčem voláše ku pánu bohu, řka: „Ej, bože otcóv našich Abraháma, Izáka a Jákoba, smiluj se nade mnú