ví[75v]číslo strany rukopisudajíc jeho tak mladého mládence, an se k nižádnému světskému řemeslu nevede, jedno v svéj tichosti pokorně chodí, tomu se oni diviece, o něm mezi sebú rozmlúvali a řkúce: „I co z tohoto mládence bude, an se ani učí, ani se k čemu vede?“ Protož tuto rozuměti móžeš, že nic nečinieše, a slavnými skutky jest prospieval, jedno že se svým starostám podrobil, pokorný život veda a od cizích lidí potupné jest řeči trpěl. Nebo kterýž kolivěk člověk svú křechkú mysl přemáhá, s pokorným srdcem přebývá, protož na tom větší hrdinstvo ukáže, než by hrady, města i všeho světa moci pobil. Podlé tohoto rozumu mluví múdrý Šalomún a řka: „Lepí jest člověk pokorný než muž silný.[82]Pr 16,19 Protož ktož nad svú myslí panuje, silný jest dobyvač měst tvrdých.“[83]Pr 16,32 Pakli by kto řekl, proč náš Spasitel jest znamenitú pokoru nesl, toť jest učinil ne proto, by jemu toho potřebie bylo, ale aby nás tomu naučil. Proněžto jest hrozno o tom mysliti, jenž se smie kdy srdce nešlechetné v člověku v pýše vznésti, vida i znamenaje svého milého Spasitele tak pokorně na tomto světě bydléše až do třidcátého léta, do toho času náš milý Ježíš žádných jest divóv nečinil. O tom jest řekl sám Ježíš ve Čtení svatého Jana evanjelisty a takto řka: „Kdyžť příde utěšitel, jehožto já vám pošli od mého otce, ducha spravedlnosti, jenžť od mého otce pocházie, tenť vám svědectvie vydá o