[73v]číslo strany rukopisuhledati?“ A tak plačíc Matka božie, vstavši i počela po domiech hledati svého milého syna, proséci a tiežíci každého zvláště milostivě a řkúci: „Viděli ste syna mého milého!“ Za ní také chodieše svatý Jozef a pláče. Protož tak ten veškeren večer hledáchu jeho, a nic nenalezše, zase se na hospodu vrátichu. Tehda jich rozliční známí k nim na hospodu přišedše, Matku boží těšiechu, však se ona na to nic neobrátila, ale tu všicknu noc žalostivě plakala.
Tu každý člověk móže znamenati, když na koho pán buoh smutek nebo žalost přepustí, aby se tomu nižádný nedivil, poněvadž jest své milé matce neodpustil, ale žalostivý smutek na ni jest přepustil. Tehda Matka božie v svém pokojíčku poklekši na svá kolena, na modlitby se oddala s velikým pláčem a takto v svéj žalosti mluvieci: „Ó, milý hospodine, všemohúcí bože Otče, pro tvé svaté milosrdenstvie rač mě, nebožku smutnú, utěšiti, neboť jest nynie tvé milosti libo učiniti, aby mně, jakž koli nedóstojné dievce, dal si syna svého, ale již sem jeho já pohřiechu pochybila a neviem kde, protož prosím tvé svaté milosti, rač mi jeho zase vrátiti! Ó, všemohúcí Otče bože, již vezři na mój žalostivý smutek, nedaj mi déle po mém milém synu túžiti, neboť se v tom znám, žeť jsem jeho
