[44r]číslo strany rukopisumilost světu ukážeš. Nepřirovnávaj nás, ó, milý hospodine, k anjelóm spadlým od tebe, neboť jsme tě žádným pokušením nehněvali, než svú zlú vólí a zlostí jsme proti tobě provinili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křechkostí diáblem jsme přemoženi, proti tvéj svaté milosti jsme zavinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod stienem našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj v milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, že by se krašejí ani milostivějí boží milost nemohla ukázati, než když tělesenstvie přijme, nebo nevěčný člověk věčného boha rozhněva, za to dosti učiniti nemóže, ale mocný buoh dáti a učiniti móže dosti za člověka, také všemu světu velebně svú milost ukázal. V tom také svatý Bernart rozumně svaté Čtenie vykládá o zvěstování Matky božie, že když Otec buoh z své milosti navrácenie ráčil jest k nám sjednati, v tom sjednání bieše před bohem jakožto pohádka mezi Spravedlností a Milostí. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlnost, hospodine, a vždy tvój súd pravý.[6]Ps 119,137 Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, ješto [44v]číslo strany rukopisujim jest od tebe zapověděno, z tohoto ovoce okusíte li, smrtí zemřete. Protož, aby bylo spravedlivé tvé proroctvie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.“
Na tom jest ostalo viece nežli pět tisícóv let. V tom tak strastném času u božím hrozném hněvu kteříž zázraci se ukazováchu, kteréžto na lidi přepuštěni biechu a od boha spadáchu, o tom svědčí svaté Písmo, že buoh promluvil a řka: „Želeji toho, že jsem kdy člověka stvořil.“[7]Gn 6,6 V tom hněvu jednoho dne čtrmezcítma tisícóv lidu zahynulo, druhého času deset tisícóv lidu u brzkosti oheň z nebes jest spálil. Tehdy také diábli svú vólí v lidi vstupováchu, protož také hlad a mor a rozličné rány na lidi přicháziechu. Potom když jest přišla potopa, veškeren svět potopila.[8]Gn 7,6 Potom po těch časiech Milosrdenstvie jest před buoh předstúpilo i poče pokorně mluviti a řkúc:
Tuto milost božská radí
„Hospodine milý, již to vizi, že se dlúho rady své Spravedlnosti držíš, pro nižto na své stvořenie velmi hněváš. Také jest již tomu dobrý čas, aby se již rozpomenul na svú milost, neboť jest nade všeckno tvé stvořenie. A když milost v tobě bydlí, kterak to móže býti, by se někdy nesmiloval? A která tobě odtad chvála při[45r]číslo strany rukopisucházie,
