mě nazývati všichni národové. Nebo veliké věci učinil mi jest, jenžto mocný jest a svaté jméno jeho. K tomu milosrdenstvie jeho od národu až do národu bojícím se jeho. Učinil jest v svém rameni, rozehnal pyšné mysli srdcí jich. Zsadil jest mocné z stolice a povýšil jest pokorných. Lačné nakrmil jest dobrými věcmi a bohaté nechal jest prázdné. Přijal jest Israhele, služebníka svého, zpomenul jest na milosrdenstvie své. Jakožto jest mluvil k našim otcóm, k Abrahamovi a jeho národóm, na věky.“ Tehda tak počevši, tuto drahú piesničku všicknu skonala, potom s svatú Alžbětú spolu šedše po cestě, tázáchu sebe s obú stranú, kterým jsta činem dětmi počela. O tom mezi sebú radostně rozmlúvajíc a veliké utěšenie a veselé v duši majíce. Tehda přebyla tu Matka boží u svaté Alžběty čtyři měsiece, jie s velikú bázní poslúchajíc, jako by toho nepomněla pro svú velikú pokoru, žeť jest Matkú boží a jsúc královna nebeská a všeho světa paní. Ó, kteraká jest to tehdaž byla přesčastná čeled spolu se sebrala. Ó, kterak přeslovutné dvě matce s svými děťátky, Maria Spasitele všeho světa, svatá Alžběta svatého Jana Křtitele v sobě nosiešta, a při nich dva starce svatá, Jozef, pěstún Matky božie, a svatý Zachař, otec svatého Jana.
A když ten čas přišel, porodila svatá Alžběta syna svého, Jana svatého. A tuť jest také byla božie, jakožto snažná služebnice najprvé to děťátko svýma rukama zdvíhala a povíjela a to svaté dietě, jakožto by rozumělo, vždy Matce boží v tvář patřieše bez přestánie. Jakož jest psáno v jedněch starých knihách, když Matka boží toho děťátka svatéj Alžbětě svýma rukama podáváše, to děťátko vždy na Matku boží patřieše. A v tu dobu Matka božie vidúci to, přituléše a celováše je. Ó, přešťastné dietě svatý Jan, že jest tak mocně bohem darován, jenž jest Matku boží pěstúnkú jměl.
Potom po osmi dnech přede všemi jinými věcmi podlé zákona Starého jest obřezován, a tu jest jemu jméno dáno Johannes, totižto Jan. Tehda jest otec jeho promluvil, svatý Zachariáš, hlasem svatého proroctvie a řka: „Požehnaný buoh israhelský, neboť jest navštievil i učinil vykúpenie lidu svého i zdvihl jest roh spasenie Davida nám do domu svého dietete. Jakož jest mluvil skrze usta svatých, kteříž od věku jsú, prorokóv jeho. Spasenie od nepřátel našich a z rukú všech, ješto nenávidiechu nás. K činění milosti k otcóm našim a pomní ustavenie svého svatého.
