Píše sě v obecním lékarství, a jest to podobné, že člověk, jsa zdráv, netbalý sebe upadne v těžké nemoci. Proto člověk měj sě ve všem skrovně, nebť praví mudřec, že obžerstvie viece lidi zabíjie než ostří meč. Též na jedení i na pití i na spání i na diele i na všech věcech. A pomni sě člověk, aby záhe lehl a ráno vstal. A po ubuzení pomni sě protáhnúti. A vstana oči i usta promyj i vlasy pročeš a s tiem bohu poslúžiti. A nesniedati ani jiesti, aby vždy něco lačen byl a prvé dobřě zlačnil. A vždy sě pamatovati napiti sě mezi dvěma krměma. A tudy mnohých nemocí zbude, a tak netrp člověk přélišného hladu, kdež móž, neb člověčie krev, kteráž jmá krmě uvařiti a připravovati k požití, tam s svým přirozeným horkem sama sě pálí a umenšuje a člověku mdlobu přivodí a veliké nemoci. A když bude po stole, tehdy málo pochoď aneb podělaj, a nikdy člověk nespi o poledni, leč málo prolačnie. A kdy prvý sen buď na pravé straně, a potom, líbí liť sě, móžeš sě na levú stranu obrátiti, ale vznak nezdrávo spáti. A také vhod spáti a bdieti. A jiedlo i pití, to buď čisté a upravené, točíš dovařené a dopečené. A také se člověk měj od polu, aby ani byl velmi tvrd, ani velmi měkek. A toho sě zdá znáti, že člověk přěd obědem a přěd večeří má málo podělati neb sě potúlati neb pojězditi. A když žádost jedenie příde, hned jiesti bez meškánie. A také sě držeti dobrých krmí svým časem, jakti kuřenec i kozlenec, kuroptví i jiného masa. Také nejiesti ovoce žádného, ale po krmiech móž hrýzti, alevšak skrovně, aneb s chlebem. Nezdravé jsú studené