žołdánuov jest na čisté skále biełé a prostředně vysoké a około hradu pět zdí vysokých velmi a skrze každú zed jest brána a u bran vrátní mnozí. A v ohradě, zdá mi se, mnoho větčí než Chrudim. I šli sme do první brány, potom i do druhé i k třetí s strachem, než do ní sme jíti nesměli, neb sem se báł, abychom nebyli tázáni, čeho hledáme anebo co tam chcme, a já jazyka jich neuměje, nevěděł bych, co odpovědieti. Než proto sme tu seděli chvilku a tu jsme se dívali rozličným słužebníkom žołdánovým a úředníkom mnohým, ješto ustavičně chodili jedni s hradu a druzí na hrad v mnohém počtu. Úředníci jedni sou múřeniné a jsou kleštěnci. O těch sem słyšeł, že sou najvětší úředníci a mohou každého souditi, a netoliko obecné lidi, ale i pány. A ti úředníci chodí s złatými hůlkami a za jednim veliký houf słužebníkuov jde, když jede po městě, a těm úředníkom žołdán věří najviec a těch jest najviec při žołdánu. Druzí sou úředníci menší a ti nosí hole v rukou větší než první a nezłaté, ale sou malované a zezpod neviem, jaké sou. A třetí úředníci mají hole biełé a těch nám pravili býti několik tisíc. Úředníci ti všudy chodí po Ejiptě řiedíc, komuž co kde potřebí jest, a žádnému nedopustí křivdy činiti aneb škody druhému. Jiných úředníkuov žołdánových, o kterýchž sem słyšeł, v Ejiptě mnoho jest, jichž sem zanetbał psáti. Neb žádných zprávcuov ani úředníkuo žołdánových obyčejem městským v Ejiptě nenie, než všecko z lidu słužebného od žołdána ustaveni jsou.

Pobyvše tu chvíli mezi hradem a branami, šli sme těmi branami zase a v každé bráně viděli sme žołdnéřuov množství a braně rozličné stojící a visící, ješto tomu já počtu neviem. Sšedše s hradu, šli sme na ryňk ten, kterýž słove jazykem jich taktagalcizojazyčný text. Ryňk ten jest po rozumu hádaje, zdá mi se, že je za puoł míle zdélí. Tu sem viděł hráče rozličných her hrajících šermy divné, kajklířství rozličná, kolby, honby, jiné hry divné, nám v našich zemiech neobyčejné a o mnohých nesłýchané, o nichž by było mnoho psáti. A odtud sem šeł na hospodu.

I pravili mi, v