což se tiem ohněm nedopeče, ostatek na słunci dosuší. Chléb ten za to mám, že jim dobrý jest podlé zvyku jich, než námť jest był velmi trpký, a když jiného nebyło, i ten se neobránił. Také když jsme chtěli vodu píti, musili sme jí u nich za peníze koupiti. Jiné psoty na krátký čas było jest dosti, zanechám psáti.

Odtud sme přijeli v jedenácti dnech do jednoho města, kteréž słove Kajsar. To město leží pod horami velikými a na těch horách było sněhu mnoho a toho času velmi zima było, že se nám stýskało, a to było měsíce listopadu. U toho města jsú zdi zbořené a město vypálené od žołdnéřů tureckého císaře, když sou táhli proti Huzhasonovi kniežeti žołdánovu. Jakož nám pravili, že se tehdáž s nimi bili a na hłavu od něho Turci poraženi byli. A to viec než jednou stało se Turkom od toho kniežete, neb žołdán jest pán bohatý na lidi i na złato převelmi a mocný jest také jemu, i nemohł turecký císař jemu odepřieti i vzał s nim smłúvu a drží ji až podnes. V tom městě nemohli sme sobě chleba koupiti, totiž ten den, který jsme přijeli do něho, než tepruv druhý den našli sme. Ale k jídłu máło co jiného najde koupiti než kysełé zelé a cibuli mładou. A byli sme v tom městě do čtvrtého dne, neb jsme vełbłouduom odpočívali.

Odtud sme jeli do země, jenž słove trmanská. Země ta jest hornatá velmi, vod dobrých i dřieví mají dosti, chléb velmi čistý, biełý, než velmi máło jeho mají, neb pro veliké lesy nemají sobě kde obiłé a jiných věcí síti. Ta země jest horká. Knieže pána mají a knieže to obyčej tento má: když se léto počíná, tehdy hned z svých obývaní nebo zámkuov se všemi svými táhne, kteréž má, do hor ku potokom, kteříž mezi těmi horami sú, a za nimi všickni lidé z měst i ze vsí táhnú se všemi věcmi mohovitými, takže města i vsi pusté zuostávají. A v těch horách około těch potokuov kopají, kdež kto muož, a sejí sobě potřeby k živnosti své a stáda pasú, nebo dobytka mnoho mají a tiem najviece svou živnost vedou. A v těch horách obývají až do zimy. A tak sem slyšał, že to jich obývanie jest