[107v]číslo strany rukopisua práci míti musí, nežli je z sebe smyje a spéře, aby byl jako dřiev,“ leč v to se chceš poddati a se chceš dáti na slovo, jakožť se jest byl dal múdrý Šalomón pro tu svú a pro tu múřenínku, pro niž se i modlám jejím klaněl a je ctil, o němž i podnes hanebné jest příslovie a snad bude na věky světa. Než tomuť jest to div nebyl; tak jeho Buoh tiem potupiti chtěl a jeho dopustil k téj nemúdrosti. A toť se jest snad mělo státi pro někaký příklad jiných budúciech lidí. Ale těť Buoh nechce od sebe zavrci, leč sám chtieti budeš a to zachovávati budeš uměti.

Věz také, Tkadlečku: pohané ti, ještoť sú sobě byli tolik bohuov zvolili, anebo Židé, tiť sú jim nic pomocni nebyli, neb sobě sami ti bohové nemohli pomoci. Hleď a znamenaj pilně: i podnes ješče to bývá, že všichni, ješto v jiné úfají viece nežli v svého Boha, od něhož sú pošli, vždyť k konci naposledy zahynú aniž dostáti mohú tiem, večť úfají. Hleď a šetři i všech učených, ješto za tvých časuov v tvé umění viece úfali nežli u Buoh řkúce: „Cožť bych já od Boha dočekal, bychť já neuměl sobě zaslúžiti?“ Koliko jich za tvých časuov dvorně sešlo a předivně konec svých přebývanie vzali! Znamenaj toho umění jeho, jemuž [108r]číslo strany rukopisujmě gramatika, ještoť jest krunfešt a založenie všie latinské řeči, k čemuť to jest proti Bohu a proti nám? Leč nic! [Než]text doplněný editorem znamenaj[hu]znamenaj] neznamenag i umění, jemužto jmě retorika, ještoť jest v svém úmysle na vypovědění libé a okrášlené řeči, to, což k listóm posílajícím býti má, pěknú řečí svú ozdobí a okrášlí. Poslúchaj umění, jenž slove loika, jenž jest umění lstivé u podjetí svú řečí a rozumné v rozeznání křivdy a pravdy. Šetři pilně umění, jenž slove geometria, jenž mírú svú a vahú svú měří a vážně rozeznává vysokost anebli nízkost hor od země, vysokost domuov, výsost království, výsost krajin, čím která věc kterým povýšením výše nebli níže býti muož. Hlediž umění, jemuž jmě arismetrika, jakéť to jest, jenž svú brzkostí a svú rychlostí na počítanie hned nalezne a zvie, co z kterého počtu býti má a kterak který počet se čím děliti muože a co na čem jeho summa bývá. Ztěž se, co jest astronomia, to umění, ješto všichnu moc hvězd a svrchních planétóv misterně bez pochybenie vykládá, co který planéta, co která hvězda kterú moc od přirozenie svého v sobě má. Slyš pilně, co jest to umění musika, jenž svým zpívaním a svým sjednaným hlasem, svým ohnutým prostraným poškřekem se vydává. Pomysl, které jest to umění filozofia,