toho tam na onom světě požívá. Tožť se ten sjednával s vaším nynějším Písmem, ještoť praví: „Který člověk zde na světě lépe Boha pozná, na onom světě lépe jeho viděti bude.“

Ale o tom nám nynie třeba s tebú mluviti nenie, než povědětiť chcem: Víš li ty, Tkadlečku, ktož o to nestojí, aby kto dobrý naň laskav byl, ten ved dobrého zase milovati neumí. Vidíš, že častokrát pán na sprostného chudého panoši laskav pro jeho dobrotu, a panoše zase laskav na pána pro jeho lásku až do smrti. By ty nás znal, žeť sme tobě viece dobří než zlí, ty by nás viece miloval nežli nám lál. Á, Tkadlečku, by ty byl čítal v knihách, ješto jsú popsány o Velikém Alexandru, tu by byl shledal a četl, že o něm psáno jest, že ten svým služebníkóm a svým rytířóm nikdy neřiekal: „Poď sem!“, než vždy: „Přistup ke mně!“ V tom jest chtěl dáti každému znáti, že ktož s kým věrně pracuje a jemu věrně slúží, muož svobodně před svého pána a před svého hospodáře přistúpiti a s ním postáti pro své a pro jeho utěšenie. A také jíti jest nětco pracného, ale stúpiti jest nětco lehčejšieho. Nechtěl služebníky své přielišně pod se tisknúti, neb jeho dobré ho jemu pilně vedli a jmu stál. Téžť jest byl učinil jednomu svému starému rytieři; [když jednú zimě přijevše s pole a s pobitie nepřátelského, někde okolo ohně byli se ohlučili a sebrali jiní rytieři a]text doplněný editorem[37]doplněno podle DG III 7 panoše hřejíce se, mezi nimižto byl sám Alexander, zazřev zdaleka toho svého starého rytíře, jenž