počnem, že to Smrt dokoná. Vídal li s kdy naše veliké protivnosti aneb naše veliké příhody, byť hned k těm našim protivnostem brzo Smrt nepřispěla? Řiedkoť se to přihodí; ač pak snad tu hned Smrt nebude, ale žádána často bývá od mnohých lidí, jenž v naše protivnosti upadají, ale v naši moc vnikují, Smrti žádají a druhdy jako potřebují. Čti Aristotileše, ješto píše v svých knihách O smrti a o životu řka: „Život a smrt sú všem obecny.“ A to sám vidíš, žeť jest to již nevelmi divné, co se narodí, že to zase umře. My pak pravíme, že též jest od nás; neb jakožto vše zase umřieti musí, tco se narodí, tak také vše, což na světě jest, naším protivenstvím potkáno býti musí; tohoť sme tě dřieve již zpravili také. A protož my z té moci proti všem lidem, všemu světu takto se píšem na svých listech: „My, Neščestie, božie vuolí moc a vládanie všech protivností na zemi i u povětří, od počátka světa až do skonánie, od východu slunce až do západu, od poledne až na puol noci, od puolnoci až na východ slunce zase vešken sme svět v svú kázen osáhli, vešken svět ke všem protivnostem jest nám v naši moc pilně dán.“ Protož ty jedno škřeklavě na ny voláš a nás za nic nemáš? Proč ty se nás nebojíš slyše moc naši, slyše úřad náš,