Židé; když Ezechiel byl v duchu veden, utiekaje před těmi lidmi, jenž Kaldani neb Kaldej slúli, přišel do Jeruzalema, i ukázal jemu Buoh u vidění mnoho model, ješto sobě Židé tajně a skrytě byli zdělali a načinili, jimžto se tajně a pokútně proti božiemu přikázaní modlili. Ej, Tkadlečku, i co jest tajně [se]text doplněný editorem modliti modlám a pokútně, jedno umlčečky proti boží vuoli člověka, jenž jako nic není, nad Boha, svého Stvořitele, milovati? Pomni se a věz, žeť Buoh jest tak všemohúcí, žeť vše vidí, všechnoť vie, všadyť jest mocně! Pravíť David: „Pane, jestližeť se pozdvihnu až k nebi, tebe se chtě skrýti, ty s tu; zachovám li se kde v skalí nebli pod zemí, ano tu moc tvá; pohrúzím li se v moři, a ty je stvořil; stúpím li do pekla, chtě se tebe skrýti, a ty mocně a pansky tam vládneš; schovám li se kde v horách, ano vešken svět v tvú rukú!“

Nech, Tkadlečku, svého úmysla a věz, že tvá ta tobě utěšená neníť nic jiného nežli jako jiný člověk – tohoť sme tě dřieve již často zpravili – a chovaj se příslovie onohono mudrce Seneky, jenžto nadhlas praví a řka: „Nic na světě nenie člověku škodlivější věci i k bohóm i k světu nežli v takémž řádu a v takémž stavu přebývati, v němžto člověk mievá zlé příslovie o sobě.“ A jindeť praví mudřec Tuliáš: „Kohož jednú pevné zlé příslovie se od lidí obecných chopí, mnoho vody potřebuje a práci míti musí, nežli je z sebe smyje a spéře, aby byl jako dřiev,“ leč v to se chceš poddati a se chceš dáti na slovo, jakožť se jest byl dal múdrý Šalomón pro tu svú a pro tu múřenínku, pro niž se i modlám jejím klaněl a je ctil, o němž i podnes hanebné jest příslovie a snad bude na věky světa. Než tomuť jest to div nebyl; tak jeho Buoh tiem potupiti chtěl a jeho dopustil k téj nemúdrosti. A toť se jest snad mělo státi pro někaký příklad jiných budúciech lidí. Ale těť Buoh nechce od sebe zavrci, leč sám chtieti budeš a to zachovávati budeš uměti.

Věz také, Tkadlečku: pohané ti, ještoť sú sobě byli tolik bohuov zvolili, anebo Židé, tiť sú jim nic pomocni nebyli, neb sobě sami ti bohové nemohli pomoci. Hleď a znamenaj pilně: i podnes ješče to bývá, že všichni, ješto v jiné úfají viece nežli v svého Boha, od něhož sú pošli, vždyť k konci naposledy zahynú aniž dostáti mohú tiem, večť úfají. Hleď a šetři i všech učených, ješto za tvých časuov v tvé umění viece úfali nežli u Buoh řkúce: „Cožť bych já od Boha dočekal, bychť já neuměl sobě zaslúžiti?“ Koliko jich za tvých časuov dvorně sešlo a předivně konec svých přebývanie vzali! Znamenaj toho umění jeho, jemuž