jeho koronu s kamene drahého. Ps20,5 Života prosil u tebe i dal si jemu dlúhost dní na věky i věky věkóm. Ps20,6 Veliká jest sláva tvá v spasení tvém, slávu a velikú krásu vložil si naň. Ps20,7 Nebo dáš jej v blahoslavenstvie na věk i věky, utěšíš jej u veselí s obličejem tvým. Ps20,8 Neboť král naději má v hospodina a u milosti Převysokého nezamútí sě. Ps20,9 Nalezena buď ruka tvá všem nepřátelóm tvým, pravice tvá nalezni všetky, již tebe nenávidí. Ps20,10 Položíš je jako pec ohnivú v času obličeje tvého, hospodin v hněvě svém zamútí je i zlepce je oheň. Ps20,11 Plod jich z země zatratíš a sémě jich od synóv lidských, Ps20,12 nebo uhnula sú sě na tě zlá, myslili sú rady, jichž nemohli ustanoviti. Ps20,13 Nebo položíš je chřebtem, v ostatciech tvých připravíš obličej jich. Ps20,14 Vzvyš sě, hospodine, v síle tvéj, vzpievámy i vzpějem síly tvé. Chvála…
Tento žalm řekl David, když vězěný byl veden před Abimelcha, neb sě jest bál ztratiti života, a jest od svatého ducha.
Ps21,1 Ps21,2 Bože, bože mój, vzezři na mě, proč si mne opustil? Daleko ot spasenie mého slova hřiechóv mých. Ps21,3 Bože mój, zvolaji přěz den, i neuslyšíš, a v noci, a ne k nemúdrosti mně. Ps21,4 Ale ty v svatém přebýváš, chválo israhelská. Ps21,5 V tě sú úfali otci naši, úfali sú i vypravil si je. Ps21,6 K tobě volali sú a spaseni učiněni sú, v tě sú úfali a nejsúť pohaněni. Ps21,7 Ale jáz sem črv, a ne člověk, rúhota lidská a otvržek osady. Ps21,8 Všickni vidúce mě, smieli sú se mně, mluvili sú rty a hýbali jsú hlavú: Ps21,9 „Úfal jest v hospodina, ať vypraví jeho, ať spasena učiní jeho, nebo chce jemu.“ Ps21,10 Nebo ty si, jenž vytrhl si mě z břicha, naděje má od prsí mateře méj, Ps21,11 v tě uvržen sem z lože. Z břicha mateře méj buoh mój jsi ty, Ps21,12 neotchoď ote mne, nebo smutek bliz jest a nenie, kto spomáhá. Ps21,13 Obklíčili sú mě telci mnozí, býkové tuční obsedli mě. Ps21,14 Otevřěli na mě usta svá jako lev trhaje a řeva. Ps21,15 Jako voda prolit sem a rozprášeny sú všicky kosti mé. I učiněno jest srdce mé jako vosk škrvící prostřěd břicha mého. Ps21,16 Zsechla jako třepina síla má a jazyk mój přilnul k dásnóm [mým]text doplněný editorem[186]mým] meis lat. a u prach smrtelný uvedl si mě. Ps21,17 Nebo oklíčili sú mě psi mnozí, snem zlobivých
