přisáhl hospodinu, slib slíbil bohu Jakubovu: Ps131,3 „Ač vendu v stan domu mého, ač vzendu v lože postele méj, Ps131,4 ač dám sen očima mýma a zřídlnicoma mýma dřiemanie Ps131,5 a pokoj židovinám mým, doniž nenaleznu miesta hospodinu, stanu bohu Jakubovu.“ Ps131,6 Ova, uslyšeli smy je v Eufratě, nalezli smy jě na poléch lesných. Ps131,7 Vendem v stan jeho, zmodlímy sě na miestě, kdež sta stále noze jeho. Ps131,8 Vstaň, hospodine, v pokoj tvój, ty a škříně svěcenie tvého. Ps131,9 Kněžie tvá oblečeny buďte pravdú a svatí tvoji sě veselte. Ps131,10 Pro Davida, sluhu tvého, neodvracuj obličeje pomazance tvého. Ps131,11 Přisáhl hospodin Davidovi [pravdu]text doplněný editorem[1391]pravdu] veritatem lat. a neudarmí jeho: „Z plodu břicha tvého položím na stolec tvój. Ps131,12 Ač schovají synové tvoji svědečstvie mé a svědečstvie má [ta]text doplněný editorem[1393]ta] haec lat., jěž budu učiti je, a synové jich až na věk sadú na stolci tvém.“ Ps131,13 Nebo zvolil hospodin Sion, zvolil ji na přěbývanie sobě: Ps131,14 „Ta pokoj mój na věk, tuto budu bydliti, nebo sem zvolil ji. Ps131,15 Vdovy jejie požehnaje požehnám, chudé jejie nakrmím chleby. Ps131,16 Kněžie jejie obleku spasením a svatí jejie veselím sě vzradují. Ps131,17 Tam vyvedu roh Davidóv, upravich sviecen pomazanci mému. Ps131,18 Nepřátely jejie obleku hanbú, ale nad ním zektve svěcenie mé.“
Ps132,1 Toť vedě, kako dobro a kako veselo bydliti bratřím v jednotě! Ps132,2 Jakžto mast na hlavě, jenž schodí na bradu, bradu Áronovu, jenž schodí na podolek rúcha jeho, Ps132,3 jako rosa ermonská, jěž schodí na horu Sionskú. Nebo tamo kázal hospodin požehnánie a život až na věk.
Ps133,1 Toť, nynie blahajte hospodinu, všickni sluhy hospodinovi, již stojíte v domu hospodinově, v sienech domu boha našeho. Ps133,2 V noci zvyšte ruce vašě
