tvému. Ps118,74 Jenž sě bojie tebe, uzřie mě i vzveselé sě, nebo v slova tvá nadúfal sem. Ps118,75 Poznach, hospodine, že právo sudové tvoji a u pravdě tvéj ponížil si mě. Ps118,76 Buď milost tvá, aby utěšila mě, podlé výmluvy tvéj sluze tvému. Ps118,77 Přiďte mi milosti tvé a živ budu, nebo zákon tvój myšlenie mé jest. Ps118,78 Uhaněni buďte pyšní, nebo neprávě nespravedlnost učinili u mě, ale jáz vzobykaji v kázaní tvých. Ps118,79 Obraťte sě mně bojiece sě tebe, a již sú znali svědectvie tvá. Ps118,80 Buď srdce mé nepokáleno v spravedlnostech tvých, abych nebyl pohaněn.
Šestá hodina
Ps118,81 Omdlela v spasení tvém duše má a v slově tvém sem nadúfal. Ps118,82 Omdlele oči moji u výmluvu tvú řkúce: „Když utěšíš mě?“ Ps118,83 Nebo učiněn sem jako malcha v jíní, spravedlností tvých nezapomanul sem. Ps118,84 Koliko jest dní sluze tvéj? Když učiníš [z]text doplněný editorem[1286]z] de lat. stíhajících mne súd? Ps118,85 Praviechu mi nepraví básni, ale ne jako zákon tvój. Ps118,86 Všětka kázanie tvá rovnost, stíhali sú nepraví mě, pomoz mi. Ps118,87 Bez mála svrchovachu mne v zemi, ale jáz neodstúpich kázaní tvých. Ps118,88 Podlé milostí tvých živ mě a budu chovati svědečství [úst]text doplněný editorem[1289]úst] oris lat. tvých. Ps118,89 Na věčnost, hospodine, slovo tvé přěbývá na nebi. Ps118,90 V pokolení a u pokolenie viera tvá, založil si zemi, takž ostane. Ps118,91 Zpósobením tvým stojí den, nebo všětka slúžie tobě. Ps118,92 Jedno že zákon tvój myšlenie mé jest, tehdy snad zahynul bych byl u pokoře méj. Ps118,93 Na věčnost nezapomanu spravedlností tvých, nebo v nich oživil si mě. Ps118,94 Tvój sem jáz, spasena mě učiň, nebo spravedlností tvých sem vydobýval. Ps118,95 Mne sú čekali hřiešníci, aby zatratili mě, svědečstvím tvým urozuměch. Ps118,96 Všeho skonaného vidiech skončenie, široké kázanie tvé přieliš.