[2515] uměl ctíti lidi [55r]číslo strany rukopisuvšaké,
tú pověstí dám věděti,
již chci nynie pověděti.
Non placet, ut stuadeas, sed des exempla minori;cizojazyčný text
a maiori ove discat arare minor.cizojazyčný text
Otec jeden syna jmějieše
a ten jemu nezbeden bieše.
[2520] Což slušné jemu to činiti,
tomu se jal protiviti,
a což jemu běhati bylo,
to mu bieše velmi milo.
Bludná mysl v zabylství plavá
[2525] a zrost mysli se srovnává,
v zabylství smysla a vzrosta
kázni běhá. Tehda starosta
v hněvě bíti sluhy poče
pro hřiech synóv. Tehdy to zoče[fa]zoče] zboče
[2530] člověk múdrý, i by uče
starostu[fb]starostu] ſtaroſta, tuto básen zvuče:
Múdrá ruka telce s volkem[fc]s volkem] ſpolkem
upřeže je v pluh oba spolkem.
Hněv starého vola ztíhá,
[2535] že mladý nechce nésti jiha[fd]jiha] diela[66]opraveno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s.124).
Oráč vece: „Starý vole,
veseliť se, oř, mój buvole!
Neb zučiti chci od starého
orati vola mladého.
[2540] Aby sa[67]sic! J. Loriš opravil znění rukopisu na „ſe“ (Loriš 1903, s. 124) potil, nechci tomu,
jedno aby příklad dal jemu,
jenž v pluhu škodí mnohém
tak nohami, jako rohem.
Takéž tiem skroti nezbedného
[2545] volem krotkým i plachého.“
Proficit exemplo veterum cautela docendi,cizojazyčný text
maiorique sua credat in arte minor.cizojazyčný text
[55v]číslo strany rukopisuTakž mladý starce dospěle
následuje v jeho diele.
Tiem otec by syna zkázav,
staršiemu jeho přikázal.
[2550] Rozšafnost učenie všeho
jest od příklada dobrého.
V řemeslu svém, řku, staršiemu
uvěř všudy múdřejšiemu.
O pilníku a o hadu. Kapitola padesátá
Dobře slušie to menšiemu
[2555] nebyti škodnu větčiemu.
Úsilno se vzhóru bráti,
proti lvovi, krávě státi.
Mdlý silnému takéž
neodolá nikakež.
[2560] Jako kde zmie hladovitá
po výhni se sem tam skýtá,
aby mohla co tu nalézti,
jímž by mohla hlad odvésti.
Vzemši pilník, poče hlodati,
[2565] pila na zmí[fe]zmí] zemi poče volati:
„Bláznivá zmie, zda nevieš toho,
že mám chvály, moci mnoho?
Viece tě svým zubem krpi,
než od tvého zuba trpi.
[2570] Před mým zubem ocel srší,
když z nie jaká múka mělná prší.
Železný vrch[ff]vrch] vrah[68]opraveno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 126) mój zub srazí,
když se po něm mocně plazí,
a ostrotu hladím tuhú,
[2575] také rubám ocel dlúhú,
a což nenie děravito,
musí mnú býti probito.
Protože, hade, v tom ty blúdíš,
když svým mě mdlým zubem ostříš.
[2580] Smiechť bývá úrazu mého,
pak pláčeš úra[56r]číslo strany rukopisuzu
