do[30r]číslo strany rukopisustáti.
Nebo ty v tu službu vzklúzna,
[910] ješto tobě jest nepříslušna,
ta tobě smiech i haňbu plodí,
často i škodu přivodí.
Také tobě to chci řéci:
Neroď tu špílu špíleti,
[915] ještoť slušná nenie tobě,
chceš li svój stud mieti sobě.
Když se mníš špílu ozdobě,
nenávist pak vezmeš sobě.
Jakžto psíček jeden bieše,
[920] jenžto slíbiti se chtieše
svému pánu hřičkú mnohú.
Jednak jej drápáše nohú,
načas skomle[bl]skomle] ſkomlie, chvostkem klapá,
opět jeho za rúcho lapá
[925] chvíli jeho jazykem líže,
přiskakuje ku pánu blíže.
Pán psíkóv tiem[bm]tiem] tiech vesel bieše
a rukú psíka hladieše,
krmi psu dávaje
[930] a často s ním spolu hraje.
Oslík mrský to vědieše
a tak sám pravieše,
žádaje túž krmi vzieti
a svého dvora přiezen mieti:
[935] „Však sem k službě podobnější,
svým chrbetem užitečnější.
Já sem pánu dielem milý,
psík se líbí jedno špíli.
Protož, vece, budu hráti,
[940] dám se svú hrú pánu znáti.“
Tuž poče hráti, čas svój vida,
aby se slíbil, ku pánu přijda.
Mní, že by jeho usmiešil řvaním
a úsilím svým skákaním.
[945] Uplva jej slinami svými,
vskoči naň nohami předními
i rani uboha muže,
[30v]číslo strany rukopisumně se velmi dvorna juže[bn]juže] niže[24]oprava převzata z edice J. Loriše (Loriš 1903, s. 78),
Pán k svým sluhám křikem vznáhli,
[950] by jemu pomoc přitáhli.
Přiběže panoší mnoho,
vchopichu osla toho,
silně zbichu hubeného,
že urazil pána svého,
[955] řemdihy[bo]řemdihy] Vzem dihy, kyji jej tepiechu,
sem i tam jím obraciechu.
Quod natura negat, nemo feliciter audet.cizojazyčný text
Displicet inprudens, unde placere putet.cizojazyčný text
Čehožť přirozenie nechce přieti,
v své udatenstvie neroď vzieti.
Blázen tiem nenávistnější,
[960] odňažto se mní libější.
O vlaštovici a o semenu lněném. Kapitola XIX.
Nepohrdaj prospěšné rady,
ač chceš zbýti škody tady,
neb ktožť múdrú řeč potupí,
správně jeho škoda čest lúpí,
[965] a což s múdrú radú činíš,
v své se škodě méně viníš[bp]viníš] winnis.
Když jakž siemě lněné krmi země
chtieci sploditi plémě,
vlaštovice to vidúci,
[970] přieliš velmi smutna jsúci,
všecky velmi vzhrozi ptáky,
řkúci: „Siemě toto také
učiní nám mnoho zlého,
dočeká li času svého,
[975] náhlie pleviny[25]J. Loriš opravil znění rukopisu na „plewmy“ (Loriš 1903, s. 79) zlé siemě to,
jenž jest na naši škodu vsieto.“
Zdravé rady běžie ptáci,
počechu sprostné hrózy láti.
Když [31r]číslo strany rukopisuse poče len z země zkýsti,
