činí mdlému křivdy dosti.
O ženě a zloději. Kapitola sedmá
[465] Tato básen k tomu trudí,
aby neplodil zlých lidí,
neb když se lstiví rozplodie,
tvé zbožie sobě zdědie.
Jenž tobě byli poddáni,
[470] tiť pak budú tvoji páni.
Střez se téhož nadpásti,
jakž se stalo[18]za tímto slovem zřejmě písařem škrnuto slovo „nadpasti“ v jedné vlasti.
Hic sermo prohibet letum prebere favorem,cizojazyčný text
qui mala fecerunt vel mala facta parunt.cizojazyčný text
Když žena zloděje poje,
radostni biechu všickni jejie súsedé,
[475] že by již nekradl, to mniece.
An poče krásti ještě viece.
Jeden múdrý muž to vida,
k hlúpému lidu přída
i povědě jim pověst tu,
[480] řka: „Slunce pojalo nevěstu.
Všecka se země strachem strudi,
svú žalobú Boha vzbudi
i žaluje jemu svého hoře
a řkúc: ‚Slunce jedno jest, mnie moře.
[485] Co mi pak potom uškodí,
ač se druhé slunce urodí?
Co učiní vedro horúcie,
když tak budú slunce vrúcie?‘“
Tato pověst brání tobě
[490] řkúc: „Zlých lidí neviň k sobě;
zlého se střež jakžto meče,
ač chceš[al]chceš] chchceſs silné zbýti péče.“
Sol genuit solem et omnis natura ingemuit dicens:cizojazyčný text
[23v]číslo strany rukopisuUnicus sol erat nobis, et vix prae calore vivere potuimus,cizojazyčný text
Nunc autem multiplicatus tollet vitam nostram.cizojazyčný text
O vlku a řeřábu. Kapitola osmá
Tuto nám jest znamenati:
zlému jest nepomáhati,
[495] neb což jemu ty učiníš dobrého,
onť učiní tolikéž zlého.
Když zlého vytáhneš z núze,
an tě prostřed nie pohříže,
jakož se sta řeřábovi.
[500] Kdyžto se uda vlkovi
tak lakotně mrchu hltati,
z niežto kosti poče[am]poče] popoċe vymietati,
kostka mu se v hrdle stavi.
Hubený vlk sem i tam se zdávi,
[505] lékařnie žádaje pomoci,
zda by mohl zbýti té nemoci,
a slibuje daru mnoho.
Když řeřáb zaslyše toho,
rúče se k vlku připudi,
[510] proti němu tuto řeč vzbudi,
řka: „Chceš mi tento slib zpraviti,
chci tě té bolesti zbaviti.“
Vlk vece: „Což žádáš koli,
to měj ode mne k své vóli.“
[515] Ihned řeřáb svú šíji stěže,
kost vlku z hrdla vytěže.
Řeřáb vlka z slibu znuti,
vlk tak mluvě poče se dúti:
„Však s živ. Vezmi ten dar sobě,
[520] za dar buď tvój život tobě.
Móžeť zuby hlavu stieti,
rač svú hlavu za dar vzieti.“
Protož řku: „Na zlém neprospě[24r]číslo strany rukopisuješ,
