A vychází s pláčem na svět, jako by předzvídal o bolestech, o rozličných trápeních[g]trápeních] trapenij a těžkostech těla a tohoto slzavýho oudolí, do kteréhož vcházeti a kráčeti počíná. Pláče pak proto, že to hnutí jeho a vycházení nemůže než s bolestí a trápením býti a s uražením outličkého, neduživého a ještě mdličkého těla mladistvého a křehkého. Cejtí tehdy bolesti, čije již trápení a ouzkosti počátek, kteréž podstoupiti musí, jakž Job svatý pověděl při konci kapitoly 14.[91]srov. Job 14,22 By byl rodu vysokého, neb nízkého[h]nízkého] nizſkeho, však tělo jeho, pokavadž živo jest a bude, bolestná trápení počije, ano i duše jeho sama nad sebou bude žalostiva a truchliva. A s počátku téhož 14. rozdílu praví: Člověk, narozený z ženy, mnohejmi bídami naplněn bude. Kterýžto jakožto květ vychází a potřín bejvá a zmine jako stín. A nikdy v jednostejné své váze nezuostává.[92]srov. Job 14,1–2

Srozumívá také, že k těmto bolestem a trápením přidává mu se ustavičná práce a robota. Nastává mu zajisté boj, kterýžto musí statečně vísti bez přestání proti svým vlastním a ouhlavním nepřáteluom: tělu, světu a ďáblu šerednému. K tomu boji svatý Pavel napomíná každého člověka řka: [613]číslo strany rukopisuRytířuj, Bóh dobrý, zachovej víru a dobré svědomí.[93]1 T 1,19 Toho boje, též i života vezdejšího, všickni[94]všickni: wſſiczknij pobožní lidé žádali sproštěni býti, i svatý a pobožný Job, zrcadlo ušlechtilé trpělivosti a boje proti tělu, světu i ďáblu, nebo těžkost jeho poznavše, žádal od něho sproštěn býti, jakž to sám v své knize v rozdílu 14. ukazuje. Nebo prosí horlivě Boha svého, aby ho vytrhl z tohoto slzavýho oudolí takto: Ve všech těch dnech, v kterýchž rytěřuji, očekávám, brz-li se stane proměna má.[95]Job 14,13–14

Tak také onen stařeček Simeon radostně očekával rozloučení s tímto světem. Neb když byl veden do chrámu a vzal v ruce Syna Božího, chválil Boha touto modlitbou: Nýní propouštíš, Pane, služebníka tvého podle slova tvého a slíbu v pokoji. Protože viděly oči mé spasení tvé, kteréž si připravil před tváří všech lidí. Světlo k vyjevení pohanům a slova lidu tvému ishrahelskému. A svatý David v žalmub naříkaje na protivný svět, křičí takto, žádaje s ním rozlúčen býti: Běda mně, nebo obydlí mé tak dlouho se prodlilo.[96]Ps 120,6 Apoštol svatý Pavel také žádá tohoto bídného života sproštěn býti, když praví: Žádám býti rozvázán a bejti s Kristem.