vykro[602]číslo strany rukopisučiti má, visí, tváři obrácenou majíc proti kolenám a přitahuje oba hnáty k sobě a obědvě[80]obědvě: obiedwie ručičky nad kolínka vskládá. Chřípě uprosted složivše, jakožto nějakou koulí zavalené jsouc, přední stranou na hřbet matky patří. Matce pak zadní částky života nastavuje neb naproti obracuje. A ačkoliv někteří anatomici, spatřovatelé žil a střev člověčích, jinak a jinak smejšlejí, však já, následujíc v tom Vesalia, muže velmi vznešeného, Galena, Hipokratesa a jiných, a v těch věcech velmi zběhlého, touto figurou takto ukazuji.
[603]číslo strany rukopisuJak plod v mateři roste
Již povědíno, že přirozené semeno tak dlouho usiluje a pracuje svou přirozenou horkostí při krve v životě ženském, až se oboje spolu zběhne neb spustí, rovně jako mléko, z kteréhož se sejr dělati má. A tak potom bývá kousek masa z toho, z kteréhož potom skrze usilování horkosti semena vždycky čím dále, tím víc a víc přibejvati bude, až nejprv všelijaké oudy člověčí a naposledy všecken spůsob, kteréhož celý život potřebuje, dosáhne a míti bude, po kterémžto spůsobu z řízení Božího vstoupí skrze usilující horkost do téhož těla duch slavný. A tak ty měkké, vlhké oudky v životě mateře různo rozžene, tak dlouho, až se ten živůtek neb to malé tělo stvořené maličko posilní a zevnitřnímu větru neb povětří přivykne, kterýž potom skrze přirozenú, vyhánějící moc z života mateřinného na svět vypuštěno a vydáno bude. Ale řekne někdo: Pověz, poněvadž o tak skrytých a tejných věcech rozprávíš:
Kterak se to přichází, že již ten narozený člověk vždy předse roste?
Přichází takto: že ta přirozená horkost ona nikdy nemůže zaháleti, jakož pak to se spatřiti může na každém vohni, že se vždycky hejbe a plamen neb dejm z sebe vypouští. Též také ona