Po tomto již naučení ženy, kteréž babí při porodu, též i jiné, kterýmž by se trefilo při ženách těhotných býti, mají vyšetřiti, odkud bolesti, při porodu se zbíhající, pocházejí. Nejsou pak ty a takové bolesti nic jiného než již dokonalého nemluvňátka prudká bouření a hejbání, kterýmž se obracují a dolů pro spěšnější vyjití a pokrmův jiných k své živnosti hledání pospíchají. Nebo po roztrhnutí těch mázdřiček prudkým svým bouřením a zase matky otvíráním vláhaa vlhkosti počínají týci, od kterýchžto sproštin jsa nemluvňátko povětří cejtí a života i světla tohoto žádostiv jsa, sem i tam se obracuje, nedá sobě žádného pokoje, žádaje vyjíti z chránky své, nastavujíc neb naproti vobracujíc hlavičky, hrdýlka schránce své matky, aby z ní vykročil a na světlo nebeské vyšel. A takový spůsob toliko jest jistého, pravého a přirozeného porodu, když totižto hlavičku obrátí nejprvé k hrdýlku schránky své, kudy na světlo vyjíti žádá. Potom když k bokům ručičky pěkně rovně stáhne a na stehýnka položí, jakž to tato figura sem položená ukazuje.
[610]číslo strany rukopisu[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[89]obrázek
[611]číslo strany rukopisu[90]prázdná stránka[612]číslo strany rukopisuA vychází s pláčem na svět, jako by předzvídal o bolestech, o rozličných trápeních[g]trápeních] trapenij a těžkostech těla a tohoto slzavýho oudolí, do kteréhož vcházeti a kráčeti počíná. Pláče pak proto, že to hnutí jeho a vycházení nemůže než s bolestí a trápením býti a s uražením outličkého, neduživého a ještě mdličkého těla mladistvého a křehkého. Cejtí tehdy bolesti, čije již trápení a ouzkosti počátek, kteréž podstoupiti musí, jakž Job svatý pověděl při konci kapitoly 14.[91]srov. Job 14,22 By byl rodu vysokého, neb nízkého[h]nízkého] nizſkeho, však tělo jeho, pokavadž živo jest a bude, bolestná trápení počije, ano i duše jeho sama nad sebou bude žalostiva a truchliva. A s počátku téhož 14. rozdílu praví: Člověk, narozený z ženy, mnohejmi bídami naplněn bude. Kterýžto jakožto květ vychází a potřín bejvá a zmine jako stín. A nikdy v jednostejné své váze nezuostává.[92]srov. Job 14,1–2
Srozumívá také, že k těmto bolestem a trápením přidává mu se ustavičná práce a robota. Nastává mu zajisté boj, kterýžto musí statečně vísti bez přestání proti svým vlastním a ouhlavním nepřáteluom: tělu, světu a ďáblu šerednému. K tomu boji svatý Pavel napomíná každého člověka řka:
