[257r]číslo strany rukopisupřipravujíc sě, aby když by ten přišel, kterýž ji měl pojieti, byl jí dán za muže.
Tehdy ten hospodář v zpuosobě pústničí všel jest do svého domu i skryl sě jest v některém miestě tajném toho domu. A vzav polovici prstenu, kterýž jest s sebú měl, i položil jest do jedné čieše neb řepice, kterážto stáše na stole, z niežto mějieše jeho žena píti. A když jí podachu z té čieše neb řepice píti, tehda jest uzřela puol prstenu, kterýž ležieše v čieši. A inhed sě jest ulekla i šla jest k své truhlici, hledajíci polovici prstena téhož, kterýž jest jí byl dal muž její, dřéve nežli byl na pút k svatému Tomáši odšel. Jenž nalezši, spojila jest k té polovici. A tak poznala prsten, kterýž jí byl jejie muž ostavil. I řekla jest: „To jest zajisté polovice[u]polovice] poliwiczy prstenu, kterýž jest mně pán mój najmilejší ostavil. […]text doplněný editorem[4]chybějící text s sebú sěm přinesl, přistup sěm ke mně.“ A tak poznala, že jest muž jejie přišel.
To když jsú přietelé její uslyšeli, kteříž při tom veselí a při té svatbě biechu, počeli sú hledati se vší[v]vší] wſſie pilností, byl li by kto neznámý v tom domu. A když sú dlúho hledali, nalezli sú někakého pútníka v někakém tajném toho domu miestě, kterýžto když byl přiveden před nevěstu, tehdy ona mnohú řečí tázáše ho, odkad by přišel aneb kto by byl aneb věděl li by co o jejiem muži. Tehdy on po dobré chvíli po[257v]číslo strany rukopisuvěděl
