vlast[256r]číslo strany rukopisunieho, aby sě přikryl. I bieše ten plášť toho člověka velmi drahý. A když počelo svítati, ten jistý diábel s tiem pláštěm pryč šel. Tomu rozoměvši žena jeho a velmi sě rozhněvavši na něho, lála jest jemu řkúci: „Že sě tobě to spravedlivě stalo!“ Jejiežto lánie muž trpělivě snesl jest.
Tehda po mnohém času ten jistý muž, vzem s sebú mnoho peněz, neb bohatý bieše, s povolením své ženy i šel jest navštěvovat hrobu svatého Tomášeho[3]„Tomášeho“ neobvyklý tvar, spíše chyba apoštola. A maje prsten krásný rozdělil jej na dvě straně. Jednu stranu toho prstenu dav ženě své a druhú stranu sobě schovav, prosil jest jie, aby jeho pět let očekávala. A jestliže by sě nevrátil do těch let, aby sobě jiného muže pojala, nechtěla li by bez muže býti. I řekl jest jí: „Kdožť by koli ote mne puol prstena přinesl, kterýžto s sebú vezmu, aby tomu člověku věřila, co by kolivěk tobě o mně pověděl.“
A když sě bráše cestú, stalo sě jest, že pro dalekost cesty v pěti letech a v několiko dnech do kostela, kdežto svatý Tomáš odpočívá, přišel jest. A když tu třinádcte dní přebyl u velikém náboženství jsa, poručiv sě svatému Tomáši, počel sě bráti zasě do svého domu. A když jdieše, přitovařišil sě jemu diábel v zpuosobě člověka, tieže jeho, kde by měl jíti. A on k němu odpověděl: „Svatého sem Tomáše tělo navštěvoval i miením zasě jití do svého domu, kdežto
