[262r]číslo strany rukopisumúdrým knězem o ten hřiech poraditi, kteraké by pokánie za ten hřiech měla přijieti. I stalo sě jest, že jest šla, došla s velikú prací i s tiem dietětem[ah]dietětem] dietetem a ukázala sě jest před papežem Innocenciem, a to s tak velikým pláčem a křikem činieci zpověď, ano všickni lidé slyšie, takže sú sě lidé velmi ulekli toho jejieho křiku. A vida papež té ženy skrúšenie a tak veliký pláč, počal jest mysliti, právě li by sě chtěla káti. I přikázal jí, aby v takovém rúšě tu před lidmi sě okázala, v kterakém jest s synem svým přebývala, když jest hřěšila. Tehdy ona odváživši sě hanby věčné, pro kterýžto hřiech měla muky na věky u pekle trpěti, inhed jest vyšla a rúcho s sebe složila. Jedno v jedné košili přišla do kostela k svatému Petru a tak sě jest ukázala, že jest hotova byla učiniti, což by jí koli za ten hřiech bylo uloženo. A když tomu porozoměl ten papež Innocencius, že sě ta žena dala před ním u velikú pokoru, nižádného jí pokánie za ten hřiech neuloživ, přede všemi lidmi řekl jest: „Odpuštěn jest tobě ten hřiech, jdiž u pokoji!“, nižádného jí pokánie neostaviv.
A když takovú věc uslyšal jeden z kardinálóv i z zákonníkóv o něm, jako onen zákonník, ješto reptáše proti Pánu Bohu, ješto hřiechy lidem odpúštěl, též tento proti tomu papeži reptáše pravě, že by neprávě hřiechy odpúštěl a pro takový veliký hřiech
