[254v]číslo strany rukopisuto byl pacholík, kterýž ten verš zpieval. I ukázachu jemu toho pacholíka, nevědúce, by žid byl.
A když otázal ten žid žáčka, uměl li by psáti, jemužto ten žáček odpověděl, že umie velmi dobře psáti, k němužto ten žid vece: „Prosím tebe, poď se mnú[m]mnú] mvn do mého domu, neb mám počty psáti, kteréžto když mi zpíšeš, zaplatím tobě.“
Žáček ten maje za to, že by nětco na něm zaslúžil, i šel jest s ním do jeho domu. A když sú vešli do domu, tehda žid vedl jeho do někakého tajného miesta a tu jest jeho zabil a velmi chytře pochoval jeho pod zemí. A když ten žáček domóv sě k otci svému a k mateři nevrátil, otec i mátě hledáchu jeho okolo školy i v jiných rozličných miestech, kdež obyčej mějieše choditi ten žáček.
A když sú jeho nenalezli, tepúce sebú o zemi, velmi sú plakali. Tehda panna Maria toho žáčka zabitého vzkřiesila, jako by ze sna procítil, když tomu bieše již třetí den pominul, i řekla jest jemu: „Vstaň, vstaň, dosti si již spal, neb matka tvá i otec tvój žalostiece hledali sú tebe.“ Neb i ona drahá panna Maria, otevřevši jemu hrob i dveře toho domu, i kázala sě jemu navrátiti do domu matky své. Kteréhožto když otec i matka ohledachu, s velikú radostí jsú jeho přijali, řkúce: „I kde si již tak dlúhý čas byl?“ Kterýžto řekl, že jest v tajném miestě spal a že jest neprocítil až do té chvíle. Tehdy matka toho pacholíka uprosila jest jemu milost u mistra školnieho praviece, že by sě skryl od školy.
A[n]A] a ten opět ten pacholík počel do školy usta[255r]číslo strany rukopisuvičně
