[249v]číslo strany rukopisuruku, viděl, což i slyšal jest. A opět po druhé slyšel hlas s nebe řkúcí: „Dietě narodilo sě nám a syn dán jest nám.“ Kterýžto žid divným strachem sa přestrašen, aby skrze to divné znamenie, kteréžto Božie milost nad ním ukázala, jsa od křesťanóv poznán, i nebyl umrtven, vzem zajisté to děťátko, a vloživ v usta svá poškvrněná, i chtěl je pozřieti. I stalo sě jest, že to děťátko učiněno jest tvrdé jako mosaz aneb měd najtvržšie v ustech jeho tak, že ani mohl jeho pozřieti. A inhed po třetie stal sě jest hlas s nebe řka: „Neslušie svatého dáti psóm.“ I řekl jest žid k sobě sám: „Nastojte, běda mně, že sem přirovnán k psu a jako pes sem učiněn.“
I stalo sě jest, když děťátko pod pláštěm svým mějieše přikryto, a vyšed z kostela, mysléše to předrahé děťátko do někakého nečistého miesta uvrci, kterýžto žid, když chtieše vyjíti ze dveří kerchovních, uzřě někakého nešvarného člověka, an sě spojil k boku jeho; kterýžto s ním chodieše. I řekl jest žid k němu: „Ty, kto si?“ A on odpověděl: „Já sem diábel.“ Řekl jest žid: „Kam chceš?“ Odpovědě diábel: „Pójdu s tebú.“ A inhed ten žid ulekl sě a zasě jest sě na kerchov vrátil, a diábla neuzřel. Opět málo pochodiv po kerchově, chtieše jíti do svého domu, ale když chtěl s kerchova vyjíti, přišel opět diábel i poče opět s ním choditi. Kteréhož když uzřě žid, otázal ho: „Ty, kto jsi?“ Jemužto on odpovědě: „Já sem diábel.“ Odpovědě žid k němu:
