[96v]číslo strany rukopisupro lidské spasenie na znamenie, že nemóž kto lépe bližniemu spomoci nežli tiemto obyčejem.

Slyš pak dále, co zlého pocházie, bude li památka té svátosti opuštěna. Troje zlé pocházie: prvé ztracenie milosti, druhé poddánie ďáblu, třetie mrzkost hřiechu. O prvém psáno stojí v kníhách Deutronomii v třidcáté v druhé kapitole: Boha, jenž tě jest porodil, opustil si a zapoměnul jsi Pána, spasitele tvého. Dále pak těm, jenž Boha opúštějí, mnoho zlého přichodí. Najprvé opuštěnie dušě, opuštěnie kázni, obměkčenie strážě smyslóv, zmařenie náboženstvie, uhašenie lásky, umrtvenie dobré žádosti, zapoměnutie dobrých skutkóv, nachýlenie k hřiechóm, rozmnoženie pokušení, nápad ďábelský, Boha zapoměnutie, srdcě zatvrzenie, rozumu zatměnie a všie nešlechetnosti hojnost nepřěmožená. Jeremiáš prorok v druhé kapitole: Věz, kakť jest zlé a hořké opustiti Pána Boha tvého. V kníhách Deutronomii v třidcáté v druhé kapitole die Pán Buoh: Skryji tvář mú ot nich. [97r]číslo strany rukopisuDavid v žaltáři: Nechal sem jich vedlé žádosti srdce jich. Isaiáš prorok: Budeš opuštěna, neb si zapoměnula Boha, Spasitele tvého.

Druhé, že člověk ďáblu poddán bývá. Psáno stojí v Tobiášovi v šesté kapitole: Kteříž manželstvie tak přijímají, aby tudy od sebe Boha zahnali, nad těmiť má moc ďábelstvie. Aj, těch sedm mužóv Sáry, dcery Raguele, jest zahubeno ot ďábla, neb sú Boha u paměti neměli. Svatý Tomáš tieže, proč člověk zlé činí, a die, že toho všěckna příčina jest, že sě člověk neobracuje k Bohu, proto i anjelé sú padli, že sú sě Boha nepřidržěli, a že člověk živ jest vedlé těla. Protož psáno stojí k Galatóm v šesté kapitole: Zjevní jsú skutkové těla, kteřížto sú smilstvie, nečistota, oplzlost, modloslúženie, trávenie, nepřiezni, svárové, nenávisti, hněvové a tak pořád dále.

O třetiem, že člověk mrzkosti hřiecha bude poddán. Psáno stojí k Říměnínóm v prvé kapitole: Že nezkusili jsú Boha mieti v známosti, to jest před očima mysli své, dal jest je Buoh v bludný rozum.