[96r]číslo strany rukopisubožie, nebo nic tak hodného a milého nemóžem Bohu dáti za dobroděnie jakožto syna jeho jediného. Protož řekl jest sv. Bernhart: Poněvadž vešken mám dáti se za mě učiněného, co dám za sě opraveného? David v žaltáři: Co oplatím Pánu Bohu za všěcky věci, kteréž mi jest navrátil? Kalich Spasitele nebo spasenie přijmu a k jménu božiemu povolám.

Jiní přistúpají pro chválu a čest boží i všěch svatých, nebo nemohú lépe Pána Boha chváliti a jemu sě slíbiti. Nebo hody jsú Pánu Bohu z srdcě skrúšeného a pokorného. Jako die sv. Pavel k Korintóm v prvé epištole: Hodujme v přěsných chlebiech čistoty a pravdy.

Jiní přijímají pro lásku a slitovánie svých bližních; nebo dlužni jsme obyčeji, kterýmiž móžemy věrným spomáhati modlitbú i příkladem k jich spasení. Ale nic tak užitečného všěm k spasení nenie jakožto z slitovánie jediného Syna božieho z lásky bližních na oltáři srdcě svého obětovánie Otci nebeskému. A toho na znamenie všěcky modlitby na mši přěd přijímaním těla Kristova i po přijímaní složeny jsú nebo učiněny [96v]číslo strany rukopisupro lidské spasenie na znamenie, že nemóž kto lépe bližniemu spomoci nežli tiemto obyčejem.

Slyš pak dále, co zlého pocházie, bude li památka té svátosti opuštěna. Troje zlé pocházie: prvé ztracenie milosti, druhé poddánie ďáblu, třetie mrzkost hřiechu. O prvém psáno stojí v kníhách Deutronomii v třidcáté v druhé kapitole: Boha, jenž tě jest porodil, opustil si a zapoměnul jsi Pána, spasitele tvého. Dále pak těm, jenž Boha opúštějí, mnoho zlého přichodí. Najprvé opuštěnie dušě, opuštěnie kázni, obměkčenie strážě smyslóv, zmařenie náboženstvie, uhašenie lásky, umrtvenie dobré žádosti, zapoměnutie dobrých skutkóv, nachýlenie k hřiechóm, rozmnoženie pokušení, nápad ďábelský, Boha zapoměnutie, srdcě zatvrzenie, rozumu zatměnie a všie nešlechetnosti hojnost nepřěmožená. Jeremiáš prorok v druhé kapitole: Věz, kakť jest zlé a hořké opustiti Pána Boha tvého. V kníhách Deutronomii v třidcáté v druhé kapitole die Pán Buoh: Skryji tvář mú ot nich.