dá[331v]číslo strany rukopisuváme, moc světská s odsvědčením žákovstva, ač muož slušně jmieno býti, neb jiným vieryhodným, takového zločince muož jieti, a což najspieš muože soudci kostelnímu postaviti k tresktání vedlé práv duchovních.
Pakli by kto smělostí svatokrádeže preláta, kanovníka neb kteréhožkoli žáka kněžsky se nesúcieho zabil neb ochromil, krom těch jiné rozličné pomsty, práva všech náprav, ač jest které držal od kostela, buď toho právem zbaven, a ty věci, kteréž jest držal, k kostelu buďte navráceny svobodně. Právo poddacie měl li jest které v jednom neb viece kostelech, pro ten skutek ztrať, a to na biskupa spadni toho kraje. Synové jeho a vnukové až do čtvrtého pokolení po rádu mužském sstupujíce k kněžstvu ani k kterému užívaní kostelniemu nikoli dopuštěni nebuďte. Ti pak, jenž všelijakú zlost přemáhajíce, arcibiskupovi neb biskupovi nepřátelsky zprotivili by se neb některého z nich zbili, jali neb zabili, neb zločincóm k tomu radili, pomoc aneb přiezen činili sú, ani i jich sstupující i pomocníci jich, jakož nahoře, do čtvrtého řádu neb stupně pro každý takový skutek upadají v pomstu od práva jim ustavenú.
Opět ač by kto urozený popravce, buď laik neb ktožkoli, lapil by kterého žáka, jenž se po žákovstvu nese, neb oblúpil sbožie některého kostela, kaplanové hradští a faráři měst, v nichž vězí ten žák a nebo lúpež schován jest, jakžto brzy zvědie, nečakajíce nad to jiného rozkázanie od staršieho, od služby božie se držte pod pokutú klatby, nebo ktož by odporně činili, chcme, aby v ní upadli týmž právem.
O stání k soudu
Že tak světský jako duchovní řád bývá pohaněn, když jednoho každého soudné právo se nezachovává, protož slušieť, aby soudové duchovní i světští byli nesmiešeni. A protož všem soudcím du[332r]číslo strany rukopisuchovním
