O učení přísahy, kolikrát má býti
Opět súzeno jest zde, že přísežný, maje některú věc přísahú osáhnúti, netoliko potřikrát, ale dvadceti i třidcetikrát nébrž tolikrát, doniž se přísahy dobře nenaučí, zpuosobu přísahy má učen býti.
Přísežný když přisáhá, mohú jemu otázky činěny býti
A usúzeno jest zde, že jako jinému svědku otázky dřieve, než ruku na kříž vloží, mohú se dieti též i přísežnému, dřieve než prsty, stoje mezi čtyřmi lavicemi, ku přísaze zdvihne; ale když již maje otpuštěnie od rychtáře a od svých přísežných, zdvihl by prsty, otázky ani překážky jemu nemohú činěny býti.
Zpuosob přísahy za sluhu, za ženu a za jiného kromě sebe
Zpuosob přisahánie za ženu, sluhu, za svědka neb za jiného, než sám za se: was Cunrad meiner hausfraw, meinen knecht ader meiner gewaltschult gibt, des ist si ader unschuldig das mir goth so helf und das creuz und alle creuzcizojazyčný text, totiž[13]vynecháno místo
Kterak přísežný má přisáhati
Zpuosob přísahy přísežného jest tento: „Já beru na svú přísahu, kterúž sem učinil pánu bohu, pánu našemu králi, vám, pane rychtáři, a mým spolupřísežným, že slova ta spravedlivá jsú a pravá“. Od každé přísahy, kteráž má býti před soudem, bude li z milosti propuštěna, rychtáři dostane se 12 hl, písaři dva od toho, ktož měl přisáhati.
