[218v]číslo strany rukopisuvěrdunkem grošóv, pakli kto die, že by meč ztratil, k žádosti toho, jehož jest byl, ztráty přísahú skutečnú potvrdí. A též zaplatě meč věrdunkem připudí druhého ku přísaze, že by za to meč stál.
O milostech, kteréž mají činiti
Poněvadž v práviech píše se takto: pakli by takového očištěnie jmieti nemohl, hlavú tresktán buď, t. buď sťat, anebo vedlé milosti rychtáře a přísežných trp pokutu. Z toho rozuměno jest, že taková milost nemá zřenie, t. nemíní se ke 30ti kopám neb hřivnám tak, aby na těch milost stala se vražedlníku, nébrž viece než 30ti kop nebo hřiven, ač má, zaplatí, avšak ještě milosti dojde neb hlavy a života ve zdraví zachová.
Pakli by vražedlník zastavil rukojmie a boje se, že by se nemohl očistiti, i utekl by, ten ani hlavú bude trpěti, ani vedlé milosti hlavy vykúpí, ale 30ti kopami neb nad to viec složí, t. smlúvu vezme. Opět pokuta hlavy a jejie vyplacenie toliko zřenie má k obžalovanému a vražedlníku, nebo tak práva pravie, že pokuta muky toliko k těm má zřenie, ktož zlé skutky činie.
Ve všelijakých také přech přísežní vždycky mají býti hotovější k zachovánie zdravie, nežli k odsúzení na smrt. Také když se píše v práviech o mordéřiech a vražedlníciech neb o těch, ktož na duom útok činie, jestliže očištěnie jmieti nebude, trp hlavú aneb vedlé milosti rychtáře a přísežných daj pokutú mnohem viece; tomu, jenž k očištění neb k okázaní neviny se zavázal, nemá býti milost odepřiena.
