[194v]číslo strany rukopisuod dlužníkóv jsú odlúčeny, žalobú k navrácení mají býti požádáni, protož jestliže poplužie věnné prodáno bylo by za menšie penieze, nežli by stálo, za to věřitel je v týchž penězech újmy.
{ortel o vdánie}marginální přípisek mladší rukou Albrecht dobrého Ortvína syn učinil žalobu na svú test Děmutu, někdy manželku Martina z Polné, z dielóv dědičných své ženy, dokládaje se zavésti dvěma přísežnýma, že Děmuta ty diely jeho ženě od nařčenie, kteréž jsú jí jiné sestry jejie činily, před súdem by obdržala často prožalovaném, jakož se jest podvolil dovésti dvěma přísežnýma. Ale paní Děmuta odpověděla, že Martin, muž její, na svém skonání všecka sbožie pozuostavena jé naprosto jest poručil tiemto obyčejem, že jest jé dal v tom dobrú vóli, aby co a pokudž chce každému dietěti dala. Toto přidavši, že to svědectvím dobrých mužóv, kteříž jsú při kšaftování byli, chce dostatečně dokázati a dovésti.
Na to bylo jest usúzeno, že svědečstvie přísežných jakožto mocnější nežli těch, jenž jsú při kšaftu byli, k straně Albrechta radějí má přijato býti a dopuštěno. Svrchupsaný Albrecht, když Annu děvečku léta dospělá mající, dcerku panie Děmuty, někdy manželky Martina z Polné, bez vědomie mateře a jejieho svolenie ani vóle nemaje tajně za manželku řádnú pojal bieše, test svú svrchuřečenú paní Děmutu z dielu dědičného jeho ženě příslušející Anně po smrti otce
