Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

[191v]číslo strany rukopisu

Věno někdy muož býti dáno neb poručeno od ženy jiným nežli muži

Znamenaj příhodu: Některaká vdova děvečce, kterúžto synu svému dala bieše za manželku, dala jest duom, v němž bydléše, miesto věna. A když jest umřela vdova i s synem, a žena, když jmějieše poslední den skonati, duom jie věnovaný otci svému svobodně jest dala, kterýžto zajisté duom když jsú nařkli třie viníkové vdovy svrchupsané, otázka jest, co by v tom za právo bylo? Na to jest odpověděno, že když jest duom dán byl děvečce u věně, její jest byl. A po smrti muže mohla jest o něm zpósobiti, jakž chtějieše.

Kdy žena má přijieti věno, ale ne diel dědičný

Muž jeden maje sbožie a dědice, vdovu děti nemající pojal za ženu, dědinu ve 20 lánách šacovanú jie slíbiv jménem věna, a když jest on umřel bez kšaftu, žena žádala jest třetinu sbožie odumřeného. Ale pastorci její tieží, poněvadž otec jich z macechy jich děti nezplodil, nemá li na věně toliko dosti jmieti. Opět otázka druhá jest, věno mužovo má li býti větčie nežli ženino, čili zase zpět. Na prvnie bylo, [192r]číslo strany rukopisuže řeč pastorkóv rozumná jest a spravedlivá, protož na věně jé slíbeném, jenž skrze rozenie synuov nepohaslo jest, má dosti jmieti. K druhému odpověd: řečeno jest bylo, že slíbenie věna bylo jest dobrovolné, vedlé vuole slibujícieho mocné ujieti neb přivětčiti. Avšak zvykl jest muž častokrát třetinu věčně věnovati ženě, nežli zase zpět. A vedlé té navyklosti neb obyčeje jako obecně držaného, když věno jednomu z manželóv jmenovitě jest vysloveno, má věno druhého býti uskrovněno, jest li pochybné.

Které věno žena muož obdržeti

Příhoda klade se takto: některaká děvečka muže pojala řádného, jenž jé dvě kopě gr. věnoval, k jichžto zaplacení jiná dva spoluměštěníny naše slíbila jsta, kteréžto řečená děvečka z toho před soudem nařkla, zavázavši se k duovodu i rukojemství i slibu svědky věrohodnými, jenž smluvní lidé slovú. Ale strana odporná rukojemstvie popierajíc, zavázala se k duovodu přenie svého, že svědky svatebnie lidí neb smluvnie okázati chce, že by oni děvečce nic neslíbili, aniž jsú jé co rukojemstvím slibovali, s tiem žádajíc, aby k jich straně bylo usúzenie, zda li věcí svých neb sboží svých svědky nejměla lépe brániti, nežli by jé mělo od někoho odsúzeno býti.

Na kte[192v]číslo strany rukopisuréžto

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).