nákladné škodu beze cti činie.
Náklad na rytieřstvie rozumný a poctivý jest. Náklad přáteluom ku pomoci hodný a rozumný jest. Ale náklad ku pomoci mrhačóm ztracený jest a daremný.
Čeled svú dělnú hrubým a nerozkošným pokrmem krm a v svátečnie dni hojnějie, ale vždy nerozkošně krm. Neb kterýž se člověk roztrhne a lakotný učiní, těžce jinak leč smrtí obyčeje promění. Lakota mrzká věc jest a netbacieho a lénieho člověka zahynutie jest, ale střiezlivost a skrovnost pilného a snažného člověka utěšenie jest.
Kaž své lakotě, ať se súdí s měšcem tvým, a hleď, čí chceš řečník býti. A jestliže súdcí mezi lakotú a mezi […]text doplněný editorem[7]NK XVII E 14 225r „měšcem“ často budeš, ale však ne vždy súd měšci vydaj. Neb lakota, tať jedno svú žádostí pravdy své dóvodí, a tak svědky nejistými a nepřísežnými, ale měšec, ten světle svú pravdu okazuje, ano již truhla a pivnice prázdna, neb v skuoře bude prázdna. Protož tak píti a jiesti, aby dlúho měl co jiesti.
Tehdy také zle súdíš proti lakotě, když přielišná skúpost a lakomstvie zavazuje měšec, neb nikdy skúpost a lakomstvie právě nerozsúdí mezi lakotú a měšcem. Co jest skupec a lakomec? Sám svuoj vražedlník. A co viece, chudoby se vždy báti a v chudobě vždy býti. Právě živ jest skupec a lakomec, jiným chovaje sbožie, a sám ho neužívaje. Avšak lépe jest své sbožie jiným zuostaviti než samému marně utratiti. Lakomec a skupec nic pravého nečiní, jediné když umře.
Zbývá liť co obilé, nežádaj proto drahoty. Neb žádaje drahoty, žádáš chudých býti vražedlníkem. Prodaj obilé, když dobře platí, ne v ty časy, když chudí nemohú kúpiti. Súseduom rovnějie a lacinějie daj, i také nepřáteluom, neb ne vždy mečem a mocí, ale dobrotú často a služebností nepřietel přemožen bývá. Neb pýcha proti nepřieteli nemúdrost a rúhanie jest. A čekaje na se hromu a šípu, to jest přemoženie.
Máš li nepřietele, nemějž obcovánie s neznámými v tajných radách a vždy pomni, že nepřietel tvój pilný a chytrý jest. Vždy pomni na cesty nepřietele tvého. A ubezpečíš li se, že by nepřietel tvój nemyslil na to, jako ty myslíš, dáš se v nebezpečenstvie. Protož máš li nepřietele, zuostav sobě jedno oko své vždy za stráži. A snad dieš: Jest nepřietel mój mdlý a chudý, nemuož mi uškoditi. Věz, že mdloba nepřietele nečiní věčného
