[228r]číslo strany rukopisuk sobě židovské starosty, tázal se od nich, kde by se měl vedlé proroctvie Kristus naroditi. A když oni jemu odpověděli, že se má v Betlémě naroditi, povolav k sobě tajně těch tří králuov, ztazoval se na nich, od kterého by se času jim ta hvězda byla zjevila. A to jest tiem úmyslem učinil, že, vrátili li by se ti třie králi k němu, uměl to některým činem obmysliti. Protož nechav jich do Betléma jíti, řekl jim: „Beřte se a ztěžte se snažně na to dietě! A když naleznete, vzkažte mně, ať i já také přída klaněti se budu jemu.“[91]Mt 2,7–8 Tu praví svatý Krysostom: „Herode zlý, kterak lstivú řeč mluvíš, pravíš, že se jemu chceš modliti, a v srdci myslíš, kterak by jeho chtěl za[228v]číslo strany rukopisuhubiti.“ To ti třie králi od Heroda uslyšavše, pryč šli. A zatiem hvězdu, jižto sú byli, na východ slunce jsúc, viďali, ta před nimi šla, a přišedši, nad tiem miestem stála, ješto to svaté dietě bieše. Jižto hvězdu vidúce, s velikú radostí se uradovali a všedše v ten duom, nalezli děťátko s jeho milú matkú Marijí a ihned na zemi poklekše, jemu se modlili a své poklady otevřevše, jemu dary ofěrovali, zlato, kadidlo a myrru.[92]Mt 2,10–11 Tu praví svatý Augustin: „Ó, přepovýšené dětinstvie, jemužto nebeských hvězd zřiezenie jest poddáno! Ba, povězte mi, kterého jest duostojenstvie, nad nímžto se anjelé vznášejíc zpievají, nad nímžto temnú noc [229r]číslo strany rukopisusvými paprslky hvězdy osvietily, před nímžto králi třesúc se klekají, jemu se klanějíc. Ó, přeblahoslavená chalupo, ó, drahá božie stolice, ó, nebeská sieni, v nížto bydlí král, kamením drahým okrášlený, ale buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto luože měkkého jsú jesle hrubé, miesto opon střechy sprostné! Proněžto se velmi vidí, že srdečnýma očima hlédaje, uzři jeho v sprostných plenkách, a všeho světa tváři se jeho bojie, vidím jeho v jeslech chuda ležiece, a v nebeských séních kralujíc.“ K tomu také praví svatý Bernart: „Co činíte, vy třie milí králi? Co tiem mieníte, že vidúc děťátko prsi ssúc, před ním padáte?“