[199r]číslo strany rukopisudary slušalo by tak svatú dievku darovati, aby byla milosti plná, ješto je dala nebeskému zboru chválu, světu Spasitele, pokoj zemi, vieru bludným, ukrácenie nedostatkóm, mravnú pořádnost, všem dobrým činóm posílenie.“ Také jí anjel řekl: „Buoh s tebú.“[40]L 1,28 Tu praví svatý Augustin: „Jinak buoh s tebú a viece než se mnú, neb se mnú jest, jelikožto mě stvořil jest hospodin, ale skrze tě porodí se hospodin. Tak jest hospodin s tebú, aby v tvém srdci, v tvém životě naplnil všecku mysl tvú i tělesenstvie tvé. Neb od tebe má vyjíti všemohúcí král jakožto z odpočivadla svého a jakožto knieže z králové sieni, celosti tvého svatého panen[199v]číslo strany rukopisustvie neruše.“ Tu také praví mistr Albrecht Veliký: „Buoh s tebú, totižto v tvém živótku divně. Nebo když Adam neměl otce ani mateře, Eva měla otce bez mateře, obecný lid má otce i máteř. Ale Kristus sobě nový divný čin, zvolil tě matkú bez tělesného otce. Protož buoh s tebú, nebo v tobě buoh Otec svému synu přiebytek učinil, Duch svatý posvětil a Syn naplnil.“ Tu praví také svatý Jeroným: „Buoh s tebú.[41]L 1,28 Divná věc, ó, přesvatá dievko, již bieše buoh s tebú a k tobě anjela sláše, poslu rozkazováše a sám prvé než posel s tebú bieše. Jehožto všeho světa kruh obklíčiti nemóže v směsnání, toho s ty v [200r]číslo strany rukopisusvém životě obklíčila. Věčné slovo boha Otce, nikda se od otce neodlúčil, z tvého svatého života člověčenstvie ráčil přijieti, a to nebeským přetajným činem, jehožto nikda nižádný neviděl než on sám, jenž v se přijav, což jest člověčenstvie, pravý člověk jest, a v se vzav, což božie jest, zajisté nic jiného nenie než buoh, jenžto se narodil z svaté Mařie děvice. Nebo buoh vše umie a vše vie a vše muož, když to tak jest, tehdy jest uměl i mohl své božstvie s člověčenstvím v živótku čisté dievky směsnati, aby byl jeden Kristus, buoh a člověk jedna osoba a jedna podstata.“ Také jí řekl anjel: „Požehna[200v]číslo strany rukopisuná ty mezi ženami.“[42]L 1,28 Nikda je to nebylo ani se to kdy státi mohlo, by která kdy byla matkú, a pannú zuostala. Protož nižádná nikda nebyla, jiežto by mohlo řečeno býti, požehnaná ty mezi ženami. Jediná tato děvice Maria dávno bohem slíbená tomu králi židovskému, jemužto jméno bylo Achab, k němuž buoh promluvil a řka: „Pros sobě znamenie od svého hospodina.“[43]Is 7,10–11 A když znamenie prositi nechtěl, tehdy jest jemu odpověděno: „Aj toť vám dám znamenie, že tehdy bude vysvobozen lid z roboty asyrských násilníkóv, totiž zlých diáblóv, když panna počne a porodí syna.“[44]Is 7,14 A to se v této duostojné panně naplnilo. Protož jí an[201r]číslo strany rukopisujel