[187r]číslo strany rukopisua řka: „Milosrdný hospodine, známe se v našich hřiešiech, ale k tobě naše dosti učiněnie jest malé, nebude li tvého svatého smilovánie v tvém svatém veleslavenství. Divně se trojí tvého svatého božstvie přirozenie, v tobě jest moc, múdrost a milost. Že jsi velikost své moci ukázal, když si svět divně z ničehož stvořil. Múdrost svú také s světu ukázal u bezčíslném zřiezení světa, v rozličných tvářích přirození a ve všech věcech v divném zpuosobení, ale ještě s třetie částky neukázal, svého svatého božstvie milosti. Jižto by milost přechvalně ukázal, by se již nad námi smilovati [187v]číslo strany rukopisuráčil, vezma na se tělesenstvie, neb tak o tobě David prorok píše, že tvá smilovánie sú nade všecky skutky tvé.“[22]Ps 145,9 K tomu božstvie odpovědě: „Najmenšie věc jest nepodobná, bohu učiniti nepřirozená, kterak to tehdy muož slušně býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal?“ K tomu vece lidský rozum: „Tvé božstvie nikda shřešiti nemuože, protož, když ráčíš, na se tělesenstvie přijma, nás vykúpiti muožeš a v tom velikú svú milost světu ukážeš. Ó, milý hospodine, nepřirovnávaj nás k spadlým od tebe anjeluom, neb sú ti nižádným pokušením nepokúšeni, než své vuole vlastní zlostí shře[188r]číslo strany rukopisušili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přelštěni, proti tvé svaté milosti sme provinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod záclonú našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, jenž by se kráše a spravedlivějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného boha rozhněval, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný buoh tělesenstvie přijav, za nevěčného člověka dosti učinil a na tom všemu světu chvalně svú milost [188v]číslo strany rukopisuukázal. V tom také rozumu mluví svatý Bernart u vykládaní Čtenie svatého zvěstovánie, že když buoh Otec své milosti k nám navrácenie ráčil jednati, v tom jednání bieše před bohem pohádka mezi Spravedlností a mezi Milosrdenstvím. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlivý s, hospodine, a vždy tvój súd pravý.[23]Ps 119,137 Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, v kterúž hodinu zapověděné ovoce jiesti budete, smrtí zemřete. A proto, aby bylo spravedlivé tvé prorčenie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.“

Na tom stálo viec než pět tisíc let. V tom tak strastném času v božiem hrozném hněvu kteří zázraci se dějiechu,