[183r]číslo strany rukopisusrdci se zamútil a tak sám k sobě řekl: „Neviem, co jest učiniti. S jedné strany Písmo tomu chce, aby, ktož co bohu slíbí, splnil, a z druhé strany proti ustavení dávných starost jie v chrámě nechati nesmiem.“ Ale tak sobě umyslil, všech mudrcóv na první hody z vokolních vlastí pozval, chtě se s nimi raditi, co by z toho bylo učiniti.

A když se k hodóm všickni sešli, v té radě na tom zuostali, aby se na modlitby všickni oddali, za to prosiec, aby jim ráčil zjeviti, co by z toho měli učiniti. A když tak na modlitbách stáchu, přišel hlas a řka: „Vizte, co jest Izaiáš [183v]číslo strany rukopisuprorok prorokoval, toho se držte, ten jest řekl: Vynikne prut Jesse a květ z kořene jeho vzejde a odpočine na něm duch boží.“[17]Is 11,1–2 To všickni uslyševše a tomu srozuměvše, přikázali, aby všickni příbuzní z národa krále Davida, jenžto v manželství nebyli, aby každý svój prut do chrámu před oltář přinesl a číž by z nich prut zkvetl, to by byl ten, jemužto by dievka svatá měla oddána býti. Mezi nimižto byl jeden z národa krále Davida, jemužto jméno bylo Jozef, muž všie cti plný, ten v sobě pomyslil a řka: „Neslušie mně starému tak mladé dievky pojieti.“ Protož, když všickni své pruty do [184r]číslo strany rukopisuchrámu přinesli, a Jozef svój prut kradmo vynesl. A zatiem, když od boha nižádného druhého zjevenie neměli, opět se na modlitby oddali. A tu jim hlas odpověděl a řka: „Jediného tuto nenie s svým prutem, jemužto má dievka svatá oddána býti.“ To oni uslyšavše, Jozefa se doptavše, jemu s prutem do chrámu přijíti kázali. A jakž brzo přišel, tak ihned prut jeho zkvetl a holúbek z nebe přiletěv, na tom prutu sedl. Po němžto sú všickni poznali, že zaň měla dievka svatá oddána býti, jakož se jest to i stalo, zaň ihned oddána.

Tehdy odtud Jozef vstav, do města Betléma šel, aby potřebu k svatebním hoduom při[184v]číslo strany rukopisupravil. A to se jest vše tehdy stalo, jakož bylo Duchem svatým zpuosobeno. Odtad také dievka svatá vstavši, s sedmi svými družicemi do města Nazareta k otci a k mateři do svého domu se vrátila a tu přebývajíc bez přestánie v své komoře bohu se modlila a na čas také svatého Písma knihy čtla. A tu se to dokonalo, co jest před věky bohem Otcem bylo zpuosobeno.

Jakožto Písmo svaté svědčí, že pro hřiech našie prvnie mateře a otce našeho Adama všeho světa národ lidský upadl bieše od božie milosti tak velmi i tak daleko, jakž nelze bieše nižádnému spasenu býti. Ale ktož umřel, byl li v smrtedlném hřieše, do pekla