[97r]číslo strany rukopisuvšeckni dni, v níchž se Pánu posvětili.

22.

Léta Páně 1420 Albertus, kníže v hořejší saské zemi, umínil zvěř loviti. Protož dal v lese udělati lusthauz, v kterémžto byl s svou kněžnou za několik dní vesel a tu své obzvláštní potěšení měli. Tolikéž páni a zemané rozličné kratochvíle a veselí s myslivostí i jinák provozovali a vína s sebou dostatek měli. Jedné noci potom, když se všickni na odpočinutí oddali, oheň vyšel veliký v témž lusthauzu a žádný nevěděl kterak a odkud. Tu, když pokřik učiněn byl, knížeti s kněžnou nahým jedním oknem s velikým nebezpečenstvím hrdla [I1v]číslo strany tisku[97v]číslo strany rukopisuledva odtud zpomoženo bylo. Jiní pak mnozí, a zvláště, kteříž opilstvím přemoženi byli, když je oheň zachvátil, o život svůj bídně přijíti a tam uhořeti musili. Albertus Cranc. Lib. II. Cap. 7.

Kanon. sv. Petra, 5. kap.: Střízlivý buďte, bděte, nebo protivník váš, ďábel, jako lev řeva obchází, hledaje, koho by sežral.

23.

Iobus Fincelius v knížce své, kterou vydal, o zázracích rozličných, v prvním dílu vypisuje pravdivý skutek, kterýž se stal na pomezí slézkém v jednom městě léta 1551, že jest bylo šest osob, ješto se vydávali za naj[I2r]číslo strany tisku[98r]číslo strany rukopisuvětčí a nejstálejší pitele neb ožralce ze všech jiných. Ti, přišedše v sobotu do jednoho šenkovního domu, na tom se společně snesli a vysoce jeden druhému zavázali, aby ten den a celou noc ve všelijaké zvůli, a zvláště, kdo více umí píti, provozovali a na sobě prokázali. Před večerem pak přišel jeden neznámý, ohlašujíc se, že chce od toho jednoho z těch šesti dům koupiti, s ním aby domu šel. Ale ten jistý tovaryšův svých opustiti nechtěl pravíc, že ten den jest nešťastný, aby měl dům prodávati. A když každý z ních svou vejl a kratochvile, jak se komu líbilo, v jídle a v náramném pití provozovali. Toť bez pochyby z přepuštění božího na jednoho z ních přijde veliký strach a omámení, že k zemi padl a dru[I2v]číslo strany tisku[98v]číslo strany rukopisuzí