nesne[95v]číslo strany rukopisusitedlný smrad snášela, aniž by i ona toho činiti mohla, kdyby vždycky nětco silně vonného u svého nosu neměla. Ta pak kněžna za dlouhý čas tím spůsobem od Pána Boha trestána byla, až tak život svůj velmi bídně a mizerně vykonala. Petrus Damianus a Vincenti v 26. kníze.

Kdož se svévolně ve všelijaké rozkoše vydává, ten nemocí mnohých i smrti sám sobě příčinou bývá.

21.

Ludovicus Vilhelmus, biskup magdeburský, učinil slavné hody a na ně pozval najpřednějších z města Magdeburku, kteříž s manželkami i s dcerkami při[H12r]číslo strany tisku[96r]číslo strany rukopisujeli a takové posvícení s biskupem svým na rathauze k těm hodům a kratochvilím místu obraném a pěkně ozdobeném okvasiti a veseli býti umínili. Kdežto rozveselivši se, rozličné hry, tance jeden přes druhého provozovali a častými truňky vína sebe navštěvovali. V tom od velikého skákání a laškování palác ten, na němž tancovali, veliký třeskot z sebe vydal, nejináč než jako by se měl všecken rathauz obořiti.

Tehdy biskup, popadši za ruku jednu paní, kteráž najblíž od něho stála, chtěl předně z toho palácu po kamenných schodích sjíti a tak nětčeho zlého ujíti, ale ty stupně kamenné se zvrátily a na něj s tou paní i na jiné, kteříž za ními pospíchali, se obořily a do smrti potloukly. To se stalo léta 1382, jakž Alber. Cra. Li. 10. o tom vypisuje.

Izaiáš 28. kap.: Ale však tito také pro víno nevěděli a pro opilství bloudili, kněz i prorok požřeni jsou od vína. Nebo všickni stolové jich naplněni jsou vývrátky a nečistotami, takže nebylo více místa.

S. Hieronymus.

Nihil a Deo obruit intelligentiam, sicut commessatio et Ebrie.cizojazyčný text

4. Mojžíš. 6. kap.: Mluvil Bůh k Mojžíšovi, řka: Muž a žena kdyby učinili slib a posvětili se Bohu, ať se zdrží od vína a všelijakeho nápoje opojného i od octa vinného, aniž budou píti, což z hroznův vytlačuje se, také hroznův suchých i nových nebudú jísti po [I1r]číslo strany tisku[97r]číslo strany rukopisuvšeckni dni, v níchž se Pánu posvětili.

22.

Léta Páně 1420 Albertus, kníže v hořejší saské zemi, umínil zvěř loviti. Protož dal v lese udělati lusthauz, v kterémžto byl s svou kněžnou za několik dní vesel a tu své obzvláštní potěšení měli. Tolikéž páni a zemané rozličné kratochvíle a veselí s myslivostí i jinák provozovali a vína s sebou dostatek měli. Jedné noci potom, když se všickni na odpočinutí oddali, oheň vyšel veliký v témž lusthauzu a žádný nevěděl kterak a odkud. Tu, když pokřik učiněn byl, knížeti s kněžnou nahým jedním oknem s velikým nebezpečenstvím hrdla [I1v]číslo strany tisku