přijeli a takové posvícení s biskupem svým na rathauze k těm hodům a kratochvilím místu obraném a pěkně ozdobeném okvasiti a veseli býti umínili. Kdežto rozveselivši se, rozličné hry, tance jeden přes druhého provozovali a častými truňky vína sebe navštěvovali. V tom od velikého skákání a laškování palác ten, na němž tancovali, veliký třeskot z sebe vydal, nejináč než jako by se měl všecken rathauz obořiti.

Tehdy biskup, popadši za ruku jednu paní, kteráž najblíž od něho stála, chtěl předně z toho palácu po kamenných schodích sjíti a tak nětčeho zlého ujíti, ale ty stupně kamenné se zvrátily a na něj s tou paní i na jiné, kteříž za ními pospíchali, se obořily a do smrti potloukly. To se stalo léta 1382, jakž Alber. Cra. Li. 10. o tom vypisuje.

Izaiáš 28. kap.: Ale však tito také pro víno nevěděli a pro opilství bloudili, kněz i prorok požřeni jsou od vína. Nebo všickni stolové jich naplněni jsou vývrátky a nečistotami, takže nebylo více místa.

S. Hieronymus.

Nihil a Deo obruit intelligentiam, sicut commessatio et Ebrie.cizojazyčný text

4. Mojžíš. 6. kap.: Mluvil Bůh k Mojžíšovi, řka: Muž a žena kdyby učinili slib a posvětili se Bohu, ať se zdrží od vína a všelijakeho nápoje opojného i od octa vinného, aniž budou píti, což z hroznův vytlačuje se, také hroznův suchých i nových nebudú jísti po všeckni dni, v níchž se Pánu posvětili.

22.

Léta Páně 1420 Albertus, kníže v hořejší saské zemi, umínil zvěř loviti. Protož dal v lese udělati lusthauz, v kterémžto byl s svou kněžnou za několik dní vesel a tu své obzvláštní potěšení měli. Tolikéž páni a zemané rozličné kratochvíle a veselí s myslivostí i jinák provozovali a vína s sebou dostatek měli. Jedné noci potom, když se všickni na odpočinutí oddali, oheň vyšel veliký v témž lusthauzu a žádný nevěděl kterak a odkud. Tu, když pokřik učiněn byl, knížeti s kněžnou nahým jedním oknem s velikým nebezpečenstvím hrdla ledva odtud zpomoženo bylo. Jiní pak mnozí, a zvláště, kteříž opilstvím přemoženi byli, když je oheň zachvátil, o život svůj bídně přijíti a tam uhořeti musili. Albertus Cranc. Lib. II. Cap. 7.

Kanon. sv. Petra, 5. kap.: Střízlivý buďte, bděte, nebo protivník váš, ďábel, jako lev řeva obchází, hledaje, koho by sežral.

23.

Iobus Fincelius v knížce své, kterou vydal, o zázracích rozličných, v prvním dílu vypisuje pravdivý skutek, kterýž se stal na pomezí slézkém v jednom městě léta 1551, že jest bylo šest osob, ješto se vydávali za najvětčí