Abakuk v 2. kap.: Běda tobě, jenž naléváš příteli svému a přiměšuješ k nápoji žluč svou, aby ho opil a viděl hanbu jeho. Nasýcen budeš také hanbou místo cti a chvály.

17.

Albonius, král longobardský, když času jednoho v Veroně, krásném městě, kdež stolici království svého postavil, vína mnoho pil tak, až se velice v tom kvasu rozveselil. I poručil sobě přinesti koflík zlatý, v němž byla zadělána leb aneb díl hlavy Komunda, tak řečeného krále sepidského (jehož byl Albonius v zemi uherské zabil a dceru jeho sobě za manželku vzal), a vypivši z něho víno, kázal jiného naliti a poslal hofmistra svého s tím ohyzdným a mrzutým koflíkem k Rozimundě, manželce své, křičíc hlasem velikým: Pí víno, pí s otcem tvým. Královna jsouce takovou řečí uražena, velikou bolest v srdci svém proto měla, a nemohouce se nikoli spokojiti, hned k shlazení a zamordování manžela svého přemejšlela, aby smrti otce svého pomstila. Měl pak král při svém dvoru jednoho mládence jménem Helmechilda, velmi krásného, v jejížto lásce královna neřádnou milostí jsouc rozpálená, k tomu ho namluvila, aby krále opilstvím obtíženého, když by spal, zabil. A když to učinil, Rozimunda s mládencem, nabravši sebou veliké množství zlata, anobrž všecken longobardský poklad, do města Raveny ujeli. Longinus pak, vládař císařský, kterýž toho času v Raveně přebýval, s velikou poctivostí je přijal, zvláště, že králová byla pěkná a k tomu bohatá, protož ji za manželku míti žádal a na to ji namlouval, aby Helmechilda odbyla a s ním se oddala. Královna to slyšíc, hned se toho ujala a nad Ravenskými panovati žádostivá jsúcí, přemejšleti o to počala, aby, zavrhouce mládence, s Longinem se spojiti mohla. Kterážto vymyslila sobě tu lest, že jednoho dne berouce se proti mládenci z lázně jdoucímu, dala mu v koflíku nápoj s jedem smíšený, ale on ničehož zlého od ní se nenadáv, upřímně ten nápoj od ní přijal a se napil, kterýžto hned v životě bolest smrtedlnou učil, a znamenavši zlý ouklad o sobě, podával téhož