vepsán v 10. knize Atheny takto: Atq. etiam Spartae, mos est laudabilus iste, ut bibat arbitrio pocula quisq. suo.cizojazyčný text

VIII.

Pitakus mudřec učinil nařízení a za právo držeti poručil, aby ten, kterýž se nětco nespuosobného a nenáležitého z vopilství dopustí, dvojnásobně trestán byl, protože již mají lidé obyčej, všecko své provinění na ožralství sčítati pravíce, že o tom nic nevědí, co jsou učinili.

IX.

Plato mudřec správcům a vrchnostem, dokudž trvali v ouřadu a povolání jich, opíjeti se vínem zbraňoval. Ano také chválí s Aristotelem, s Euzebiusem a s znamenitým lékařem Galenem nařízení Kartaginenských, nebo dokudž v válečných věcech trvali a pokoje s nepřátely svými neměli, dotud žádnému nebylo dopuštěno víno než toliko samou čistou vodu píti.

X.

Ženské pohlaví v Římě nesměly vína píti. A to bylo za mnohé čásy zachováváno, jakž se pak ještě smlouvy a zápisové manželkám na věna učiněné takové nacházejí. Manžel nevěsty a budoucí své manželky otci se zapisuje, kolikrátkoli počne v svém životě a porodí, že ji chce za osm prvních dní, prostředně pokudž náleží, dopustiti, aby mohla víno píti, aneb dokudž by nemocná a rada lékařova k tomu byla, nad to že ji chce v den sváteční obzvláštně vínem dobrým obveselovati.

Kato censor ustanovil, aby příbuzní ženskému pohlaví dávali políbení, aby mohli číti, pili-li jsou víno, či nic. Rovná se k tomu, jako by to Kato příkladem Egnacia Melentina učinil, kterýž manželku svou zabil, že z sudu víno točila a pila, a ten potom od krále Romula a ortelem jeho toho mordu jest zproštěn. A protož mezi Vlachy a Španiely až po dnes ten obyčej zaostal, kolikrátkoli manžel domuov přišel, že své ženě a dcerám políbení dal, a jestliže jsou víno pily mimo náležitej čas, hned učil. Proto pak vína ženskému pohlaví tak přístně píti branili, neb dobře věděli, že opilství jejich bejvá příčinou poctivostí jich potracení a těla skrz smilstvo porušení.