takovému dí: Nu, jednou to může býti. A opět když s někoho moc máme aneb v našem trestání zustává a naději máme, že jest se provinění od něho z oumysla nestalo, protož se říká: Nu, jednou to může býti, že ti se to promijí, ale podruhý hleď, ať by se nenahradilo.
Opilství.
Moh-li bych se ale jednou do týhodne, totiž v den páně nedělní anebo v jiný svátek do vole napiti, až bych i hlavu podebral?
Střídmost.
Vím, odkud to máš, neb již tak mnozí, a zvláště řemeslníci a čeládka jejích dělají, pracujíc o řemesle svém dosti těžce šest dní, potom dne páně nebo jiného svátku dočekaje, v šeňkovních domích odpočinutí a posilnění hledají, v čemž nemůže se, než velice za zlé míti, že takoví lidé, pracujíc těžce šest dní, nejsou tak mdlí a obtížení od díla, jako když z domu šeňkovního vycházejí, sem i tam sebou klátí, až na nohách státi nemohou, z čehož potom nazajtří, po svátku jiný svátek aneb mladou (jakž oni říkají) neděli sobě udělají, vyrážejíc klín klínem. Druzí na hlavu i na všecky oudy pro mdlobu naříkají, zahálejíc dva tři dni, chtějíc zase k praci své na potom spůsobnější býti.
A tak čeho žádaš, snadně poznati můžeš, že zhola svého vlastního nezdraví, ješto Pán Bůh dí beze všeho okorování, neobtěžujte srdce našeho obžerstvím a opilstvím, a nepřidal k tomu, leč jednou do týhodne, to jest v neděli neb v svátek, protož chce, abychme se každého času opilství vystříhali a varovali.
Opilství.
Já jsem již starý, protož musím síly nabývati (jakž přísloví u lidí jest) v konvičkách, v teplý světnici u kamen.
Střídmost.
To přísloví, že staří lidé musejí síly hledati v konvičkách, jest dobře povědíno, ale musí se tomu také právě rozuměti, nebo bezpochyby by starým lidem nic lepšího býti nemůže, jako aby pokoj měli a za kamny neb u kamen ležíce i sedíce dobrý kousek a dobrý truňk při tom měli. Ne tak, aby v obžerství a ožírání co v lochu ležeti měli, nebo by z takového chování síly nenabývali, nýbrž mnohem spíšejí se zemdleli a o zdraví své dokonce připravovali, jakž mnohý starý z konvice anebo žejdlíku se sílí, že oněmí a na zem jako doch padne, a třebas před malými dětmi i hanbu odhalí, aneb jinák nestydatě sobě počínati bude, až nad tím i ty děti málo
