Střídmost.
Dítky jsou dar boží veliký a pobožní i věrní manželé z jejích narození potěšení a radost mívají, v tom křesťanskou a pobožnou věc činí, nebo tudy církev a volení boží se rozmnožují. Ale těchto posledních časův jaký se obyčej při mnohých lidech zachovává, poslyšme. Nemůž se dítě tak brzy naroditi, ani tak rychle okřtiti, aby předně víno nemuselo před rukama býti a svátost křestní korbely a truňky hanebnými dosvěcovati a dotvrzovati i pro zdraví dítěte čistě píti, jinák není možné, aby mohlo dítě zdrávo býti. Potom po čtyřech nebo pěti nedělích strojí se hody (jakž jim říkají šestinedělní), na koláče se sousedé zvou, bez vína opět nemohou takových hodův vykonati a jináč nelze, než musejí také dostatek vína tu míti, až by se dobře všickni napili, potom rozličné hry a kratochvíle strojili. Byl-li by pak kdo, že by se chtěl za to styděti a s ními zaroveň nebyti, dí mu, že není dvořák, bude vyhnán pryč, aneb jistě málo vážen i posmíván, jako ten, kterýž kratochvíl a dobrou vůli ruší.
Protož, sluší-li ten obyčej chváliti, že i ty radovánky bez ožírání a rozpustilostí daremních nebývají, nechť to každý rozumný pováží i soudí. A v tom i ve všem jiném pravou mírnost, aby proti vůli boží nic činěno nebylo, má hleděti každý zachovati.
Opilství.
Ej, jednou to můž býti, potom se uchovám.
Střídmost.
Byť pak bylo jen jednou, tehdy se nenáležitě předse to činí. To přísloví, jednou můž býti, bývá mnohokrát zle bráno a užíváno, nebo jestli ho užiti chceme pro očištění neb ztenčení naších hříchův, tehdy mu zle rozumíme, jako i polovice a plné splňování. A kdyby toto přísloví tomu hříchu ožralství za vejmluvu postačovalo, chtěli by ho všickni hříšníci požívati, jako cizoložníci, smilníci, zloději a mordéři, řkouce: Ó, jednou to může býti, potom se uchovám.
Protož pošetř a považ s pilností, kudy by sobě rád dábel díru prodělal, aby do ní tenata lícel, totiž kdyby tě jednou v hřích ožralství uvedl a tobě je tím příslovím zlehčil, aby sobě i jiné hříchy Bohem zapověděné také tak lehkomyslně vykonávati za nic nevážil, tomu pak přísloví může se takto rozuměti, když někdo od někoho nětco protivného strpěti musí, což se jemu na veliké ublížení není, tehdy
