kdyby se jen tomu právě rozumělo, čí chléb jíš, také píseň spiváš, to jest, tehdáž, když činíš nebo mluvíš to, což pán tvůj rozkazuje dobrého a jemu platného neb užitečného, pokudž se proti vůli boží něčeho v tom ve všem nerozkazuje a neporoučí, jsi povinen poslouchati a tak činiti, poněvadž na jeho chlebě jsi, pakli by se co proti Bohu působiti mezi tím poroučelo, již té písně zpívati nemáš, nebo vyznati musíš, že Pán Bůh jest také a předně tvůj pán a že jeho chléb předně jíš, jakž za něj každého dne v modlitbě svaté prosíváš, chléb náš každodenní daj nám dnes. Protož z toho již jde, že přede všemi věcmi Pána Boha tvého píseň předně zpívati jsi povinen, totiž mluviti a činiti, což se Bohu líbí, a ne, což by proti jeho vůli bylo.

Opilství.

Když jest pak vejborně dobrý víno, k tomu barvy pěkné, medle proč bych se ho do vole nenapil dřív, než by je jiní vypili?

Střídmost.

Aby se dobré víno pilo, jest od Pána Boha proto stvořeno, však na ten spůsob, jakž často dotčeno. A Eklesiastikus učí v 32. kap., aby střídmě bez opíjení užíváno bylo. Ale nyní vinní molkové nastali, když slyší o dobrém vínu a vidí je býti pěkné barvy a dobré chuti, že ho neodejdou, až všeckno i s kvasnicemi vypijí, na střízlivost zapomněvše, od ní všelijak daleko odstoupili, k tomu toliko se přičiňují, aby v sudu nic nezustávalo. Protož dobré jest v paměti míti, žehrání krále Šalomouna v Přísloví 23. kap., kdež takto dí: Komu běda, čímu otci běda, komu svárové, komu jámy, komu bez viny rány, komu trhání očí, jediné těm, kteříž spolu kvasí na víně a učí se tomu, kdo lípe svou číši vypije. Nehleď na víno, když se rdí, když se stkví v sklenici barva jeho, neboť vchází lahodně, ale potom naposledy uštkne tebe jako had a bazališkus.

Opilství.

Já vidávám, že mnozí pitelé od piva aneb prostého nápoje tak dobře vožralí bývají, jako ti, kteří polovici anebo i plnou vína splňují.

Střídmost.

Tomu já neodpírám, nebo mohou takoví duspivové býti, kteříž hluchý truňky dělají, aby svých peněz odpili, že mnohém vožralejší byvají nežli ti, kteří půl a plnou splňují. Ale z toho nemá se to tak bráti, jakoby bylo lípějí půl a plnou píti nežli beze vší mírnosti do sebe líti, nebo jest oboje ožralství, již ty pí půl anebo plnou, anebo