Onací mučedlníci a rytíři již nastali, že aby na sebe dosti chaterného člověka hněvu nepozdvíhli a nezbouřili aneb přízně u možných nestratili, radějí proti Pánu Bohu zle činí a přízeň boží stratiti se opovažují.

Opilství.

Mně se vidí, že nemám tak velikého hříchu, splňujíc aneb pijíc polovičku a plnou, jako kdybych v šénkovním domě ustavičně sedě hral, svůj statek utráceje mrhal aneb jiného též o jého připravoval?

Střídmost.

Ej, buď ten menší, aneb onen větčí hřích proto tebe to neočišťuje, ani tobě svobodu k hřešení pouští. Pravý křesťan má se toliko podlé samého slova božího říditi a zpravovati, a ne podlé mozku a rozumu svého. Neb co Pán Bůh slovem svým zapovídá, to nemůže malý hřích býti, by pak dosti chaterná věc proti jiným hříchům býti se zdála. Tak naší první rodičové, Adam a Eva, jablko z stromu zapověděného v ráji utrhše, že jedli, zdá se sama v sobě věc velmi špatná býti, ale jak jest Bůh pro to na ně vysoce rozhněval a je pokutoval, není nám neznámé, neb my synové a dcery jejích dosavád laskominy máme a do smrti své toho jeden každý z nás zažívati musíme. Co jest bylo to jablko, rozum ukazuje, že jest jablko jablkem. Ale když se gruntu a zápovědi šetří, že Pán Bůh rozkázal Adamovi a Evě, ze všech všudy štěpův rajských ovotce jísti, kromě toliko jeden strom jiných vymínil a jísti z něho jablka pod věčnou pokutou zapověděl, tehdy se hned spatří, jak velikej oučinek anebo hřích jest. O jablko není činiti, ale o neposlušnost a zhrzení samým Pánem Bohem a rozkazem jeho, poněvadž se vícejí líbí Pánu Bohu poslušnost nežli oběti, jakž Samuel prorok Saulovi králi pověděl. Protož z toho rozuměti můžeš, jak o vožírání a sebe přeplňování, tak o jiných všech hříších, kteří skrze ožralství se dějí, kterak je při sobě, lehce-li, či těžce, jeden každý má vážiti.

Opilství.

Co pak, kdyby mi můj pán připil, neměl bych ho poslechnouti a jemu splniti?

Střídmost.

Nemáš, nebo sem ta řeč apoštolská přináleží, že sluší více Boha poslouchati nežli lidí (v Skutcích apoš. v 5. kap.).

Opilství.

Tehdy by to nebylo pravé propovědění, kdež se vůbec řikává, čí chléb jíš, toho píseň zpívaj?

Střídmost.

Jest dobře povědíno,