[205v]číslo strany rukopisupřed námi jest v příkladě položen a my máme se k němu váleti obyčejem dobrým a tudy získati královstvie nebeské. Pak chce li kto rozeznati mezi těmi, kteříž se vadie o blízkost Kristovu[466]opraveno nad řádkem z původního „k tomu“ a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázaním, jeho pokorú, tichostí, nesmilností, chudobú a jeho slovem, a kohož spatříš, že ty miery jako stébla k jednomu lépe příleží než k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest bližší a že ten proti onomu[467]opraveno nad řádkem z původního „o mém“ získal. A byť jich tisíc[468]omylem zapsáno dvakrát, druhý výraz první rukou přeškrtnut tisícóv s oniem drželo, jemuž nepříleží přikázanie božie, ani pokora, ani tichost, ani nesmilnost, ani láska, všichniť zlú při drží. A že tak blízkost ku pánu Kristovi máme měřiti, onť die[469]na okraji připsáno „Mt 12“: „Ktož kolivěk činí vóli otce mého nebeského, ten bratr mój, matka má i sestra má jest.“ A opět die[470]na okraji připsáno „Io 15“: „Vy přátelé moji jste, když ty věci učiníte, které přikazuji vám.“ Aj, kterak blízkost k sobě měří zachováním přikázanie svého[471]opraveno nad řádkem z původního „božieho“. A že lidé mají znáti tu blízkost, die[472]na okraji připsáno „Io 13“: „V tom poznají všichni, že jste